Vše, co jsi kdy udělala, i vše, co uděláš, JE v přítomnosti.Když si uvědomíš okamžik tady a teď, zmizí minulost i budoucnost, zmizí staré i nové. V tuto chvíli žádný problém nemáš, problémy jsou jen v budoucnosti nebo v minulosti. Když zmizí tvé ego, zmizí budoucnost i minulost, zmizí problémy.

 

Čím to ale, že se nechám něčím rozhodit a šup! Ego je zpět.

Chce to trénink a hodně lásky, lásky sama k sobě, odpuštění si. Dobré je uvědomit si, že ego naskočilo, že mě něco urazilo nebo rozčílilo- jsou to ty myšlenky v hlavě. Zastavím se a pozoruju své emoce i myšlenky, tohle zastavení způsobí, že už nejsem svými myšlenkami ani emocemi. Myšlenky a emoce má ego a já jsem jen ta čistá existence, která pozoruje, nic nehodnotí, nic nechce, nic nemusí. Napoprvý se ti to nepovede, ale nevzdávej to, řekni si: "nepovedlo se mi to, nevadí, odpouštím si to, příště to bude lepší" – a výsledek? čistá existence.

Mým problémem je pýcha, objevuje se, když cítím boha/bohyni uvnitř sebe. V tu chvíli přiběhne ego a říká mi – co si to dovoluješ? Kdo si myslíš, že jsi?

Ano, ego nám rádo tvrdí, že nemůžeme být bohy, protože ve chvíli, kdy víme a prožíváme, že bohy jsme, žádné ego nemůže přežít. Nikdo, kdo má ego, se nedokáže za boha prohlásit a vidět bohy v druhých. Ego musí pořád něco dělat něco dokazovat, bůh nemusí. "Když jsi bůh, tak rozestup moře," řekl mi jeden Svědek Jehovův. "Jsem bůh a dělám si co chci a rozestupovat moře nechci."

Když se zbavím problému tím, že nechám zmizet minulost i budousnost…zmizí daný problém i pro ty okolo, se kterými žiju?

Když i druzí nechají zmizet minulost a budoucnost, zmizí problém i pro ně, dokud žijí v čase a s egem, pořád budou mít nějaké problémy. Ale ty nejsi zodpovědná za jejich problémy, naprosto žádným způsobem nemůžeš jejich problémy vyřešit, všechny své problémy mají ve své hlavě. Kamarád mi nedávno povídal: "každý pondělí jsem nasranej, mě se tak nechce do práce." A já jsem sdílel to své:"Já se do práce těším." "A ty nemáš problémy vstát?" "Ne, nemám, zazvoní budík a vstanu, to není problém." "Všichni se tvářej kysele." "Já se usmívám." "To není možný, to tě třeba nerozčiluje šéf?" "Proč by měl? Něco po mě chce a já mu řeknu, že to udělám nebo to neudělám, to není problém…" . Každou vteřinou nastává nějaká situace, jen na ní reaguj a dělej, co je potřeba.

Mohu se na své vnitřní já vždy spolehnout?

Tvé vnitřní já je mnohem inteligentnější než tvé ego, tvé ego se plete neskonale častěji (pořád), tak komu budeš věřit? 

Ach, to sebevědomí…kampak se mi ztrácí, když ho zrovna potřebuju?

Dělej to, čím bys naplňovala svou nejkrásnější představu o životě a nemůžeš zabloudit, očista duše je smrt ega.

Má duše ego?

Duše má miliony eg, ale žádné ego nemá duši.

Jak vypadá smrt ega? 

Jak umřelo moje ego. Šel jsem po silnici a přemýšlel nad Descartesovým výrokem: "Myslím, tedy jsem." ve kterém dokazuje svou vlastní existenci tím, že myslí. Ale, co když to není pravda? Řekl jsem si a napadl mě jiný výrok: "Nemyslím, jsem." Najednou se rozpadl závoj mého myšlení a já jen byl, světlo dopadalo na sítnici mých očí a skládalo se do tvarů, plochy plnilo barvami, mé nohy dělaly kroky a mé plíce se nadechovaly a já jen existoval, jako ty stromy kolem cesty, jako to nebe nad hlavou, jako auta, která mě míjela. Nic z toho nemělo jméno, existovalo to bez pomoci mé mysli, tak jako vždy. I já jsem existoval bez mysli, tak jako od svého narození. Ego už nebylo.

Musím si hlídat, když začnu přemýšlet o budoucnosti nebo minulosti?

Nehlídej se, nehodnoť se, o nic se nesnaž, není nic k dosažení, není co dosahovat. Prostě se jen pozoruj a uvědomuj, jen si řekni: to byla myšlenka, to byl pocit, nech je plynout a nevšímej si jich. Po čase je to omrzí a už tě nebudou rozčilovat, tvá mysl bude čistá.

Co se pak stane, když člověk ztratí ego – přestane normálně fungovat?

Když ztratíš ego, začneš teprve normálně fungovat, s egem to není normální, je to šílenství. To, že jsou šílení všichni kolem a je to běžné, v nás vytváří iluzi, že tohle šílené chování je normou. Ale naprostá většina věcí (rostliny, zvířata) ve vesmíru funguje bez ega, život bez ega je normální.

Zlepší se něco, když ego odejde?

Nic se nemusí zlepšovat, vše je takové, jaké to je…

Bylo mi toho ega líto – měla jsem pocit, že někoho zabíjím

Lítost a soucit. Ego samo sebe lituje a já ho s veškerým soucitem nechám zemřít.

Smrt ega může být definitivní nebo je to jen pro tady a teď?

Ego je vždycky falešné i jeho život je jen iluzí, je to jako když umře postava v divadelní hře, všichni zapláčou nad smrtí Julie, ale herečka přeci neumírá.

Spočívá osvobození od ega tedy v tom, že dělám nepředvídatelné činy?

Osvobození od ega dosáhneš ve stavu meditace. Princip meditace spočívá v tom, že žiješ, že si uvědomuješ tuto svou existenci, ke které nepotřebuješ žádná slova, myšlenky, pocity, ego. Medituješ, když jdeš po ulici nebo když sedíš nebo když ležíš, nemáš žádné problémy, neděláš žádné chyby, nemáš žádné myšlenky. Když jsi skočila ze židle a padala jsi dolů, byla jsi ve stavu meditace, trvalo to vteřinku, ale může to trvat celý život.

Je to, co dělám, radost jen pro mě nebo i pro druhé?

Dělej všechno, co ti způsobí radost, štěstí a lásku. Včera jsem žehlil a měl jsem radost – bez ohledu na názor druhých, že žehlení je největší nuda na světě. – a byla to meditace. Pomocí závislosti se ego udržuje při životě.

Existuje něco jako závislost na životě? Je to závislost ega nebo duše?

Všechny závislosti jsou závislostmi ega, duše není závislá naprosto na ničem, ani na životě.

Jak se žije bez ega?

Prostě žije, zeptej se stromu, jak se mu žije 

Neumím se soustředit… proto hledám mistra… pořád mě něco rozptyluje

… klacek, chtělo by to pořádnou hůl a pořádnou ránu, aby se to ego leklo a uteklo 🙂

loading...

Komentáře