Můžeme si je lépe uvědomit a pracovat s nimi, když si představíme, že je cítí a vyjadřuje malé dítě, které máme v sobě. Když tuto představu necháme s pomocí své fantazie ožít, umožní nám to dostat se s těmito pocity do kontaktu a přijmout je s pochopením a láskou.

Marie má zavřené oči a tichým, příjemným hlasem popisuje setkání, které právě prožívá ve své fantazii:

„Jsme spolu na louce. Usmívá se na mě. Je to malá holčička, asi čtyřletá. Nechce se mnou vůbec mluvit, ale bere mě za ruku a chce, abych s ní běžela. Utíkáme spolu… Najednou se mě pustí, začne válet sudy, a tak se přidám. Už jsme dole. Holčička tam sedí a čeká, co udělám. Snažím se zvednout, ale motá se mi hlava. Pletou se mi nohy a musím si sednout. Holčička se směje. Najednou ukazuje prstem: ,Hele, čmelák.`“

Marie se směje. Neuvěřitelně omládla. Mladistvý výraz jí zůstává ve tváři i poté, co otevře oči.

Dětské prožívání je „barevnější“ než dospělé. Při práci s vnitřním dítětem můžeme znovu zažít radost z jednoduchých věcí, hravost a dychtivost, spontánnost a otevřenost ve vztazích. Naše energie narůstá a dokážeme ji tvořivě a smysluplně použít. Svět se stává zajímavějším.

Když si však začneme znovu uvědomovat své skutečné pocity, objevuje se většinou na prvním místě bolest.

Řada z nás si v sobě po celý život nese určité bloky a problémy z dětství. Někdo zažil velké problémy (rozvod, nezájem, násilí nebo smrt některého z rodičů), které v něm zůstaly nezpracované a neuzavřené, takže ovlivňují i jeho současný život. Ale i ti, kteří zažili pěkné dětství, mohou při setkání s vnitřním dítětem pocítit až nečekaně silnou bolest. Většina z nás se totiž odmalička učila vyhýbat nepříjemným pocitům a jejich projevům, protože jsme chtěli být svými rodiči a dalšími pro nás v dětství důležitými lidmi přijati a milováni. Nebyli jsme si jistí, jestli by nás rodiče dokázali přijmout tak „hrozné“, jak jsme se někdy cítili. Naučili jsme se proto jednat tak, abychom byli bez ohledu na svoje pocity přijati – a nyní stále dokolečka opakujeme stejné chyby a zvětšujeme svou bolest…

A přitom v duchu toužíme po vysvobození.

Bernie Siegel říká: „Většina z nás v dětství nevyrůstala v prostředí s dostatečnou láskou a nadějí. Je na čase opustit tento odkaz nelásky, odpustit a znovu se narodit.“ Při práci s vnitřním dítětem si k sobě můžete vytvořit nový vztah, který vám umožní vrátit do světa lásku a důvěru.

Vzpomínám si, jak mě zaujalo, když jsem poprvé uviděl název kurzu Hledání a léčba vnitřního dítěte. „To je ono,“ řekl jsem si. Cítil jsem, jak mě to přitahuje, aniž bych věděl proč. A na mých vlastních kurzech o vnitřním dítěti lidé na otázku, proč přijeli, odpovídají podobně: „Oslovilo mě to, cítil jsem, že je to pro mě důležité, že právě něco takového potřebuji.“ Dělám různé kurzy, ale na Vnitřním dítěti bývá vždycky plno. Je to téma, které v dnešní době hluboce oslovuje mnohé z nás.

Je za tím touha po hlubším prožívání – po radosti, svobodě a opravdovosti? Nebo touha vyléčit svá stará zranění, osvobodit se od starých scénářů a konečně začít žít? Často je to obojí. I já jsem měl zraněné a zakleté vnitřní dítě. Proto mě ten kurz oslovil. Něco z té bolesti stále ještě cítím, ale také si pamatuji radost, úžas a pocit osvobození, který jsem při setkání se svým vnitřním dítětem zažil.

Autor: Dvořák

Obejměte své Vnitřní Dítě – nakladatelství Portál

REKLAMA:
loading...
Sdílet
Předchozí článekFÁZE MĚSÍCE
Další článekBODY MASS INDEX

Komentáře