Po jeho pravici stojí sloup, jež zdobí šestice zlatých pentaklů, a Daidalos se o něj majetnicky opírá. Po levici mu stojí choť krále Mínóa, královna Pásifaé, oděna do královského purpuru. Její dlouhé, kaštanově hnědé vlasy zdobí zlatá koruna. Královnina tvář nese stopy mučivé trýzně a bezmoci. Vztahuje k Daidalovi ruce a nabízí mu jeden zlatý pentakl. Za jejími zády stojí oslnivě bílý, posvátný býk.

Pálení čarodějnic 30. 4.

Dnešní příběh popisuje situaci, v níž stojíme před těžkým rozhodnutím. Daidalos je v tomto stádiu obklopen bohatstvím a těší se hluboké králově přízni. Prožívá pocit naprostého materiálního bezpečí.
Než se mu však podařilo si tuto skvělou pozici na dvoře krále Mínóa vybudovat, musel vynaložit mnoho úsilí. Může být na to, co postavil z trosek svého osudu prostřednictvím projevů laskavosti druhých opravdu hrdý. Nyní se však Daidalos ve svém příběhu opět ocitá na osudové křižovatce.

Od královny Pásifaé se mu totiž dostalo nabídky, která slibuje mnohem větší odměnu než jaké se mu kdy dostalo. Může však pro něj být zároveň ještě dramatičtější zkázou, než ta, z níž se nedávno vzpamatoval. Přijme-li ji, zradí svého ochránce, krále Mínóa. Současně však pomůže naplnění vůle boha Poseidóna, jenž by byl nakonec jako bůh mnohem výhodnějším spojencem, uvažuje Daidalos.

Pokud bychom měli Daidalovu novou situaci popsat srozumitelněji, pak volba, před níž se nyní ocitá, představuje rozhodnutí mezi bezpečím a jistotou toho, co jsme si již vybudovali, a nejistými vyhlídkami spojenými s novou příležitostí, které mohou, ale nemusí vést k úspěchu. Na jedné straně tedy Daidalos stojí před rozhodnutím, jímž nic neriskuje, ačkoli i zde se skrývá hrozba, která spočívá v ustrnutí a stagnaci jeho vývoje. I zde je možnost, že bude zasažen osudovou ránou, jestliže odmítne božskou ideu inspirace jen proto, aby si udržel svou bezpečnou jistotu, z níž se již dávno vytratila jiskra života a vzrušení. Na straně druhé má možnost vsadit do hry vše a riskovat. Dokonce podstoupit nebezpečí a zachovat se z pohledu konvenční lidské společnosti nemorálně. Přesto je Daidalos touto volbou přitahován, neboť cítí, jak mu vidina nebezpečné zkušenosti navrací do žil nový, svěží proud životní síly, která je ohromně slibným potenciálem k dalšímu růstu. A to jsou argumenty naprosto převažující jistotu a stabilitu, kterou nabízí první, bezpečná volba.

Toto ztělesňuje situaci, v níž se dříve či později ocitne každý, kdo se pokouší žít tvůrčím způsobem. Může se nám podařit dosáhnout úspěchu, o nějž jsme usilovali, ale jakmile se tak stane, brzy se vytrácí onen život probouzející a naplňující duch, jenž doprovází každý riskantní podnik. Z toho vyplývá, že u každé zkušenosti skutečně existuje hranice, za níž se růst zpomaluje a už se nenabízí nic, k čemu se v jejím rámci vztahovat. Tehdy vyvstává obtížná otázka, zdali přijmout novou příležitost a riskovat tím, že přijdeme o všechno, co jsme si doposud vybudovali.

Ohlašuje se vám období, kdy budete postaveni před náročné rozhodnutí. Je třeba pečlivě uvážit všechna pro a proti, dříve než učiníte rozhodnutí, zda nadále pokračovat v práci na tom, co jste již vybudovali, nebo přesměrovat svou energii do nového projektu.
Dělat si starosti neodstraní těžkosti zítřka, ale zbaví krásy dnešek.
ZAPOMNĚLI JSME, JAK ČEKAT
 
Čekání je téměř opuštěný prostor. Přitom je to náš nejvzácnější poklad – umět počkat na správný okamžik. Celá existence čeká na pravou chvíli. I stromy to vědí – kdy je čas vykvést a kdy je čas vzdát se všeho listí a stát nahý proti obloze. Ve své nahotě jsou stále krásné a s bezmeznou důvěrou, že staré odešlo a nové brzy přijde, čekají, až jim naroste nové listoví.
Zapomněli jsme čekat, všechno chceme hned, ve spěchu. To je pro lidstvo velká ztráta.
V tichosti a očekávání uvnitř tebe cosi vyrůstá – tvoje ryzí bytost. A jednoho dne vyskočí a vzplane, otřese celou tvou osobností; staneš se novým člověkem. Novým člověkem, který ví, co je to obřad, novým člověkem, který zná věčné životní šťávy.
Někdy nám nezbývá nic jiného, než čekat. Semeno bylo zasazeno do země, dítě roste v lůně, ústřice obaluje zrno písku a přeměňuje ho v perlu.
Toto poselství nám připomíná, že máme být bdělí, trpěliví a vyčkávat. Přesně to také dělá žena v těhotenství. Spokojeně, bez jediného náznaku úzkosti, jednoduše čeká. Zůstává trpělivá v průběhu všech fází měsíce, měnících se jí nad hlavou, je tak sladěna s rytmy měsíce, že se téměř staly jedním. Ví, že nyní je čas být pasivní a nechat přírodu vykonat svoje dílo. Není však ospalá ani netečná; ví, že je čas připravit se na něco důležitého. Je to období, plné tajemna, podobně jako hodiny těsně před úsvitem. Doba, kdy jediné, co může dělat je čekat.
Každý nápad je sluncem.
Život je plátno, do kterého nitkou myšlenek vyšíváme své sny, touhy a přání.
 
REKLAMA:
loading...

Komentáře