Jeho oči jsou upřeny do dáli v očekávání úsvitu, jenž se dostaví s prvním slunečním paprskem, který pronikne nad temný obzor. Nachází se v pusté krajině mrtvě hnědých a popelavě šedých skal, nahánějící strach. Po jeho levici se rýsuje vchod do jeskyně, z níž Blázen vystoupil, ještě zahalen do stínu ustupující noci. Nad jeho hlavou sedí orel na holé větvi bez listů.
Orel je jedno ze známých vtělení Dia, nejvyššího boha řecké mytologie, který nad Bláznem bdí při jeho skoku do neznáma.
Jeskyně, z níž Blázen vystoupil, symbolizuje jeho minulost, tedy temnou nerozlišenou masu nevědomí, ze které se postupné počíná vydělovat a formovat individuální jáství, vědomí sebe sama.
Kozí růžky na Bláznové čele, stejné jako zvířecí kůže, do níž je oděn, naznačují, že zpočátku prochází životem veden instinktem, nikoli vědomé a s porozuměním vyšším souvislostem.
Setkáváme se zde s hrdinou symbolické cesty duše, jenž na sebe v tomto případě vzal podobu boha Dionýsa, zvaného též Dithyrambos neboli "dvakráte zrozený". Jeho otcem byl sám velký Zeus, bůh všech bohů a lidí, a matkou Semelé, thébská princezna ze smrtelné krve. Avšak Zeus byl v té době již ženat, a když se jeho žárlivá manželka Héra dověděla o další manželově nevěře, rozzuřila se a rozhodla pomstít. Vzala na sebe podobu chůvy a našeptala Semele, že by měla lásku svého milence podrobit zkoušce tím, že ho požádá, aby se jí zjevil ve vší své božské moci a vznešenosti. Když vyjevila Semelé před Diem své přání, upamatoval se na svůj příslib, který jí dal, že jí totiž splní vše, po čem zatouží. Přesto se vzpíral a nechtěl jí vyhovět, avšak Semele nepřestávala naléhat.
I stanul před ní ve vší velebnosti svého božství metajíc smrtící blesky doprovázené ohlušujícím hřměním. Jeden z blesků těhotnou Semele zasáhl a Diovi se podařilo ze stravujících plamenů zachránit už jen nedonošené dítě. Hermés, posel bohů a mistr šalby, zašil nedonošený plod Diovy lásky do jeho stehna, kde Dionýsos zůstal, dokud nepřišel čas jeho zrození.
Ale Héru její pomsta neuspokojila a podivné dítě s růžky na čele pronásledovala dál. Tentokrát poslala Títány, bohy Země, aby ho roztrhali na malé kousky. Avšak Diovi se tehdy podařilo zachránit alespoň Dionýsovo ještě bijící srdce, které proměnil v jádra granátových jablek, z nichž vytvořil kouzelný nápoj. Právě jím napojil temný bůh podsvětí Hádés panenskou Persefonu, když ji unášel do svého smutného království. Persefona tak otěhotněla a Dionýsos se narodil podruhé, tentokrát v podsvětní říši. Odtud pochází jeho přídomek "dvakráte zrozený" a jeho jméno Dionýsos-Iacchos, bůh švětla a extatických a mystických obřadů. Avšak Zeus stanovil, že jeho osudem bude žít mezi lidmi a sdílet jejich utrpení. S tím ovšem nesouhlasila Héra a postihla Dionýsa šílenstvím, takže tento poté bloudil světem doprovázen divokými Satyry, bláznivými ženami a zvířaty. Světu daroval opojný nápoj – víno, spolu s extatickými stavy, které vznikaly díky jeho konzumaci, a nabízel duchovní spásu těm, kteří byli ochotni vzdát se svého lpění na pozemském bohatství a moci. Nakonec ho jeho božský otec Zeus pozvedl na Olymp a určil mu místo po své pravici.
Ten, kdo ztratí peníze, ztratí hodně. Kdo ztratí přítele, ztratí víc. Ten, kdo ztratí víru v sebe, ztratil vše.
Zaměříme-li se na archetypální význam Dionýsa neboli Blázna, pak před námi stojí praobraz tajemného impulsu, jakéhosi hnutí mysli, které nás nutí učinit krok do neznáma. Konzervativní, bázlivá a realistická část naší osobnosti s hrůzou pozoruje tohoto odvážného a nespoutaného, věčně mladého ducha, jenž plný odevzdání a naprosté důvěry ve vyšší moc neváhá vykročit do prázdného prostoru nad propastí, bez známky sebemenšího zaváhání. Zmiňovaná Dionýsova bláznivost se nám jeví bláznivou jen do té míry, do které jsme spoutáni světem konvenčních norem a forem, diktovaných "reálnou skutečností" a logickým řádem společnosti. Avšak z hlediska hlubšího duchovního významu vůbec nejde o bláznovství, nýbrž o impuls navozující změnu. Podléháme mu náhle a nečekaně, bez jakýchkoli racionálních důvodů, aniž by navazoval na námi vědomě promýšlené souvislosti. Bůh je zde oděn do zvířecích kůží, aby symbolizoval, že tato intuitivní, iracionální dimenze lidské osobnosti je jakýmsi šestým smyslem, který vnímá světy, na něž vnějšími podněty zahlcená duše není vyladěna, a který není nepodobný zvířecímu instinktu. Dionýsos, jako syn nejvyššího boha, přijímá vibrace vznešeného ducha svého Otce, ačkoli jeho osudem je sdílet na zemi život s obyčejnými smrtelníky. Jedno je však jisté: nedá se téměř odhadnout, kdy na nás takový impuls začne působit, ani zdali pochází z nebeských výšin, či zdali jeho domovem je temnota podsvětních zákoutí.
Proto Blázen-Dionýsos představuje iracionální impuls, který nás vede ke změně a má nás k tomu, abychom se otevřeli životu a beze strachu se oddali neznámému. Blázen stojí na počátku své cesty, stejně jako i my se ocitáme na prahu nové cesty, jakmile nás tento tajemný impuls osloví. Tyto tajemné vnitřní impulsy můžeme vnímat jako silně destruktivní i jako vysoce tvořivé, ale často při jejich působení vnímáme obě tyto složky. Proto může tento nespoutaný bůh díky svému skoku do neznáma prožít mnoho bolesti, která vzniká při pohledu na destrukci jemu známého světa plného bezpečí. Tato bolest však postupně přerůstá v nové začátky s ohromujícím potenciálem energie, plné tvůrčích nápadů. Nejenom Blázen, ale i každá lidská bytost je čas od času přemožena nevysvětlitelnou touhou po duchovním naplnění, již sama není schopna racionálně nijak vysvětlit či zdůvodnit. Jestliže však volání duchovních světů nevyslyší, pak se její život rozplyne v jednotvárnosti, jež postrádá vyššího významu a stane se bezvýznamným a banálním. Na konci podobně prožitého života pak člověk přemýšlí, co a proč promeškal a snaží se najít důvod, proč se mu jeví život, který má za sebou, tak prázdný. Proto můžeme Blázna považovat za archetyp, jenž je svou povahou stejně pozitivní jako negativní. Nikdy totiž nemůžeme zaručit, jestliže se na onu cestu za naplněním vydáme, zdali do cíle dorazíme "bez zranění", ba dokonce, jestli vůbec dorazíme. Ale nevydat se po ní znamená popřít boha či Blázna v nás, což v archetypálním smyslu slova znamená popřít vše, co je v nás živé, tvořivé a ve styku s entitou vyšší než jsme my sami.
Blázen neboli Dionýsos je z hlediska dnešního poselství předzvěstí začátku nové životní kapitoly. Jakmile se objeví, je žádoucí oprostit se od strachu z neznáma, učinit mu krok vstříc a nebát se riskovat. Blázen má stejně dvojznačný význam jako Dionýsos. Neboť ve chvíli, kdy uposlechneme Bláznovy výzvy ke svému obrození, nikdy nevíme, zdali budeme schopni – naslouchajíc božskému hlasu, jenž nás vede – dojít po cestě, kterou před námi otevřel, až k cíli nebo jestli zůstaneme stát v její půli, a díky tomu začneme připadat jako blázni nejen sobě, ale i ostatním. Zde tedy začíná, uprostřed dvojznačnosti, příjemného rozechvění i strachu, nádherná cesta životem.
Všechno co se kolem vás děje, je odrazem vašeho myšlení.
BLÁZEN JE ČLOVĚK, který důvěřuje navzdory všem svým zkušenostem. Podvedete ho, a on vám důvěřuje; podvedete ho znovu a on vám důvěřuje; podvedete ho ještě jednou a on vám stále důvěřuje. Řeknete mu, že je blázen, ani pak se nepoučí. Jeho důvěra je obrovská; jeho důvěra je tak čistá, že ji nikdo nemůže otrávit.
Buďte bláznem v taoistickém smyslu, ve smyslu zenu. Nesnažte se opevnit za zdí svých vědomostí ať už k vám přijde jakákoli zkušenost: dejte jí volný průběh a jděte dál, nechte jí odejít. Stále pokračujte v očistě své mysli; minulost nechávejte za sebou tak, abyste setrvávali v přítomnosti, tady a teď, jako byste se právě narodili, jako děťátko.
Z počátku to bude velmi obtížné, celý svět vás začne využívat… nechte je být. Jsou to chudáci. I když vás ošidí, podvedou a okradou, nechte tomu volný průběh, protože to, co je skutečně vaše, vám nikdy nemůže být odejmuto, to co vám skutečně patří, vám nikdo nemůže ukrást.
A pokaždé, když se nepoddáte korupci, posílí tato příležitost vaši vnitřní jednotu. Vaše duše víc vykrystalizuje.
Blázen se každým krokem, každým okamžikem vzdaluje své minulosti. Nemá nic, pouze svou čistotu, nevinnost a důvěřivost, jež symbolizuje bílá růže v jeho ruce. Vzor na jeho oděvu hraje barvami čtyř elementů – je v harmonii se vším, co ho obklopuje. Jeho intuice dosahuje vrcholu. V tomto okamžiku podporuje blázna celé universum ke skoku do neznáma. V řece života na něj čeká plno dobrodružství.
Toto dnešní poselství ukazuje, že budete-li právě teď důvěřovat své intuici, svému pocitu, že vše, co se děje je správné, nemůžete udělat chybu. Vaše jednání může připadat "bláznivě" všem, kdo se jej budou snažit pochopit svým rozumem. Bod "nuly", ve kterém blázen spočívá, je však nevyčíslitelným číslem. Nechte se vést důvěrou a nevinností, ne skepsí či minulými zkušenostmi.
Síla poznání by nás učinila dostatečně moudrými, kdyby nebylo slabosti vůle.
Souznění
Ve hře jsou nyní nadosobní, nadpozemské či nadsmyslové faktory! Poselství symbolizuje příchod duševního dvojčete nebo duchovního partnera do vašeho života. Duševní dvojče je člověk, s nímž se můžete identifikovat a téměř stoprocentně si s ním rozumíte, přičemž ale nejde o erotický vztah. Duchovní partner je naopak osoba, k níž se cítíte magicky přitahováni, s níž se učíte mnohým životním lekcím a prožíváte vášnivý vztah či vztah plný utrpení. Pouto s duchovním partnerem je vždy velmi silné a zahrnuje jak erotickou, tak duchovní rovinu.
Osud vám dává prostřednictvím tohoto poselství znamení "volné dráhy", možnost svobodného a spontánního rozhodování.
Všechny vaše volby bez ohledu na následky jsou zrozeny pod šťastnou hvězdou.
Laskavé slovo může být krátké a snadno se vysloví, a jeho ozvěna je přitom nekonečná.
