Ahoj, já jsem Doreen Virtue a jsem moc ráda, že jste se k nám připojili v této sérii, která vám má pomoci prolomit nekonečný kruh škodlivých vztahů, dramat a stresu. Moc vám děkuji za všechny komentáře, které jste mi zanechali u první promluvy – velmi mnoho pro mě znamenají a jsem moc ráda, že vám promluvy pomáhají. V té dnešní bych chtěla pohovořit o pěti způsobech, jak se vypořádat se složitými vztahy.
Jako psychoterapeutka se tímto tématem zabývám už dlouho. Dělala jsem i zvláštní studii o tom, jaký vliv na nás mají prožitá traumata. Dotklo se to mého vlastního života a vašeho možná také. Trauma je pronikavé. Traumata jsem poznala jak z první ruky, tak i klinicky. Mám tři univerzitní tituly z oborů poradenství a psychologie a byla jsem ředitelkou ambulantních i hospitalizačních oddělení traumatizovaných pacientů, včetně jednoho určeného výhradně pro ženy. Traumata jsem studovala ještě dále a napsala přes sedmdesát knih.
Dnes je trauma definováno jako jakýkoli prožitek, který otřásl vaším pocitem bezpečí a bezpečnosti. Co je pro jednoho člověka traumatické a co otřese jeho pocitem bezpečí, může na jiného člověka zapůsobit úplně jinak, a tak může mít stejný prožitek na dvě různé osoby odlišný vliv. Ze studií však vyplývá, že dnes již životy téměř všech lidí byly zasaženy nějakým druhem traumatu a výsledkem je, že se mění jejich osobnosti, mění se jejich fyziologie a dokonce se mění i naše struktura mozku, jsme-li traumatem zasaženi. Lidé, se kterými máte těžké vztahy, jsou pravděpodobně těmi, kdo přežili nějaké trauma, ale nevyléčili se z toho hrozného strachu a stresu, kterým prošli. Tím samozřejmě nijak neomlouváme jejich chování, ale je to důležitá součást cesty k porozumění tomu, odkud to všechno vychází.
Začíná to u fyziologických reakcí, které máme při traumatických zážitcích. Už jste pravděpodobně slyšeli o reakci „bojuj nebo uteč“. Jsou to zcela skutečné reakce, které projevujeme při náhlém traumatickém zážitku.
Bojuj: znamená odporovat traumatu silou, kdy se snažíte proti tomu, co vám trauma způsobuje, bojovat, odolávat tomu silou např. křiku nebo svým tělem.
Uteč: znamená doslovný útěk z děsivé situace.
Díky vědě však nyní známe ještě další dvě reakce, které zahrnují:
Zmrznutí: to je doslova reakce „srnky před reflektory auta“, kdy člověk, který čelí traumatické situaci, zkrátka zmrzne a zastaví se. Problém je však v tom, že v něm zamrzne i všechen ten strach, který v něm traumatická situace vyvolala, a uloží se v jeho bunečné paměti, odkud buňky začne ovlivňovat – o tom si ještě povíme.
Čtvrtou reakcí, kterou lidé vůči traumatickým zážitkům projevují, je tzv.
Podlézání: při kterém se snažíte usmířit si někoho nebo se zavděčit někomu, kdo vás zneužívá, a i to se promítá do vaší osobnosti a fyziologie.
Ti složití lidé, s nimiž se potýkáte, mohou jistě spadat do jedné z těchto kategorií kvůli traumatům, kterými prošli a která si dosud neuvědomili nebo je ještě nevyléčili.
1. Pokud máte tu čest s lidmi, kteří na traumatický zážitek odpověděli bojem:
Jestliže toto trauma nevyléčili, pak se tito lidé stávají v budoucnu narcisty. Narcisté jsou lidé, kterým jde výhradně jen o sebe, nedokážou se spojit s potřebami či pocity jiných lidí, a zneužívají druhé lidi jako objekty, které slouží pouze k jejich uspokojení, potěšení a pohodlí. Narcisté jsou sobečtí do takové míry, která je až pro lidi v jejich okolí až bolestivá. Narcisté v sobě mají hluboko uložený strach z opuštění, takže zatímco se snaží druhé kontrolovat a manipulovat s nimi, to, co se přitom děje hluboko pod povrchem, je to, že mají obrovský strach, že je opustíte.
2. Pokud člověk, s nímž se potýkáte, zareagoval útěkem:
Jestliže člověk od traumatu utekl a nevyléčil ho, pak pravděpodobně trpí obsesivně-kompulzivní poruchou. To znamená, že mají obrovský strach z toho, že nebudou mít něco pod kontrolou, a aby se cítili bezpečně, dělají určité věci a rituály stále dokola. Známe to například od lidí, kteří si pořád dokola umývají ruce, ale může to mít nespočet různých podob, jako třeba opakované kontrolování zámku, zda je opravdu zamčený, zda jsou světla opravdu zhasnutá, zda je trouba opravdu vypnutá. Jsou to lidé, kteří musí mít určitým způsobem ustlanou postel a jak mají urovnané polštáře. Obsesivně-kompulzivní osoby mají velkou potřebu mít kontrolu nad svým okolním prostředím, aby se cítily bezpečně. A když uděláte něco, co jejich rituál z jejich pohledu naruší, jako že třeba dáte polštářek jinam než tam, kde byl, pak oni o celé to bezpečí přijdou, upadnou do paniky a krizové reakce, protože se jim tím spustí to, čemu říkáme „emoční flashback“ a vrací se jim traumatický zážitek, který dříve nevyléčili.
3. Pokud se potýkáte s člověkem, který na tramatický zážitek zareagoval zmrznutím:
Jestliže toto trauma nevyléčil, pak si pravděpodobně rozvinul stav rozštěpení. Je to stav, kdy se kognitivně nebo energeticky oddělili – jejich tělo je přítomno, ale jejich mysl ne. Víte, že máte tu čest s touto osobou, vykazuje-li tzv. mělkou odezvu, kdy neprojevuje žádné emoce a může být až chladná či nezúčastněná. Zdá se, jako by jim na ničem nezáleželo a jako by nic necítili. Ale oni cítí – všichni jsme lidé a cítíme – ale v nich je to hluboko uvnitř zamčené. Když mluvíte s člověkem ve stavu rozštěpení, vypadá, že vám naslouchá, ale jeho oči jsou zamlžené. Jsou také velmi zapomnětliví a působí, jako by byli neuzemnění – protože jsou.
4. Pokud člověk na trauma reaguje podlézáním:
Jestliže člověk zareagoval na trauma podlézáním a nevyléčil ho, pak si může rozvinout spoluzávislost. Spoluzávislí jste, když se necítíte v bezpečí, jsou-li lidé kolem vás naštvaní nebo nešťastní, protože jste možná v minulosti museli předvídat situace, zda se rodiče vrátí domů nahněvaní nebo opilí, a tak jste se naučili naladit se na pocity druhých více než na své vlastní. Naučili jste se chodit opatrně po špičkách, hrát bezpečně, udržovat si ostatní zadobře a ovládat jejich pocity, tak aby se cítili šťastně nebo aby se nezlobili, abyste se vy sami mohli cítit bezpečně.
Je-li spoluzávislost neléčená, vyúsťuje pak v případy, kdy se přátelíme nebo si bereme za muže či ženy lidi, kteří vyžadují hodně pomoci, ale ve skutečnosti nic měnit nechtějí. Klasický případ spoluzávislých je, že si berou drogově závislé, alkoholiky nebo jiné závislé osoby, a mají pocit, že je jejich úkolem napravovat a měnit lidi.
Zde vám nabízím pět možností, jak se s takovýmito vztahy vypořádat, ať už jsou to vztahy osobní a nebo profesní.
1. Mějte soucit
Každý člověk, který si prošel traumatem, bojuje s nevyléčenými pocity, myšenkami a dokonce i změnou fyziologie, které v něm trauma vyvolalo.
2. Neberte si jejich chování osobně
Vězte, že se tato osoba chová úplně stejně i ke všem ostatním. Není to o tom, že vy se jim nelíbíte.
3. Dobře se o sebe starejte
Dobře se starejte sami o sebe. Nemusíte snášet žádné zneužívání! Pokud vás daná osoba zneužívá, ať už slovně – nějakými urážkami či ponižováním – a nebo nešťastně i fyzicky, nebo na vás používá citovou manipulaci skrze pocity viny nebo něco jiného, je to vztah založený na zneužívání a součástí péče o sebe samé je i vyhledání pomoci a podpory, ať už u terapeuta, podpůrné skupiny nebo azylu pro oběti zneužívání, kde se vám dostane síly a informací potřebných k vypořádání se s tímto vztahem.
4. Vězte, že není na vás je napravovat nebo měnit
I když jim můžete být natolik blízcí, že na ně můžete mít vliv, kterým byste je mohli napravovat či měnit, nemáte žádnou magickou formuli, kterou byste je jednoduše mohli probudit a zázračně je změnit na lepší lidi. Pusťte se toho. A zaměřte se na sebe.
5. Buďte pozitivním příkladem
Místo abyste se zaměřovali na napravování či měnění všech ostatních a řízení jejich nálad, soustřeďte se na to, abyste vy sami byli šťastní. Starete se o sebe! Na tom není nic sobeckého! Je to nezbytná potřeba! A ta má pak navíc efekt vlnění. Řekněme, že si prostě dopřejete nějaký čas na meditaci nebo jógu, změníte stravu nebo si uděláte čas na své priority, na to, co milujete, na své životní poslání. Jak se budete cítit? Budete zářit! A co se stane? Lidé kolem vás, včetně těch, se kterými je to tak složité, si toho všimnou. Ze začátku možná nedají nic najevo, ale s tím, jak začnete zářit, protože se o sebe dobře staráte, se vás začnou ptát, jak to děláte, že vypadáte tak dobře. Neshodili jste? Nezměnili jste barvu vlasů? Ne, tím tajemstvím je, že se o sebe dobře staráte, a proto jste tak zářiví. A to je ten nejlepší způsob, jakým můžete druhým pomáhat. Můžete se za ně modlit, můžete jim dát knížku, ale vždy je to hlavně o tom, že NÁSLEDUJETE SVÁ SLOVA ČINY a žijete svou pravdu.
Doufám, že tyto kroky vyzkoušíte – jsou opravdu efektivní – a že pomohou nejen vašim vztahům, ale i vám samým. Příště si povíme o tom, jak se můžete něžně léčit z traumat, kterými jste si v životě prošli. Těším se na vás!
* * *
zdroj: http://www.learn.hayhouseu.com/dramadetox-video2-difficultpeople
překlad: Magda Techetová
Zdroj: www.andelskydenik.blogspot.com
