Je těžké vyhnout se na cestě nekončících změn nepříjemnostem. Dříve či později nám osud nastaví nohu nebo uštědří kopanec. Člověk je plný radosti a nadšení, překypuje dobrými nápady a najednou se všechno zbarví dočerna a smysl velkého odhodlání se někam vytratí.
Proč k tomu dochází? Jak s tím naložit? Máme tuhle emocionální houpačku rozkopat, nebo se naučit na ní houpat?
Co to vůbec je, psychický (emocionální) propad?
To je když uchopíte prapor, v očích se vám rozzáří oheň svatého nadšení a vrhnete se do boje za lepší život. Rozhodnete se zbavit alkoholické závislosti, zvýšit příjmy, vyrůst jako osobnost.
Říkáte si: „Teď se do toho dám a a budu stále jen stoupat výš a nahoru!“ Po nějakém čase však pocítíte, že touha po změně už vám nedává křídla, naopak, sráží vás k zemi. Žádné změny nejsou vidět. Jen zpočátku to snad zavanulo štěstím, měli jste skvělou náladu už v šest ráno, meditace se vám hned napoprvé podařila.
Pak se začaly objevovat překážky a vlny úspěchu už vás nezaplavují. Zato se ozývá staré známé: „To nedokážu“, „Tahle metoda je ničemu“, „Dejte mi nějakou jinou knížku/naučte jiné cvičení/ předepište prášky“.
A co teď? Všechno začít znovu? Anebo ještě hůř: zavrtat se u dna a nevystrkovat hlavu nad hladinu?
Mám dvě zprávy a obě jsou dobré.
První: s největší pravděpodobností je metoda, kterou jste ke zlepšení života zvolili, účinná, jen musíte mít větší trpělivost.
Druhá: přežít psychický propad není ve skutečnosti nic tak složitého. Jak se tedy dostat od minus k plus?
Krok první: zbavíme se iluzí
Nejprve se zbavíme všeho, co nám brání správně vnímat nezdary na cestě k úspěchu. Zejména falešných představ ohledně boje s psychickými propady.
Zapamatujte si: Zbavit se psychických propadů NAVŽDYCKY se zkrátka nedá.
Psychický propad je nevyhnutelným prvkem vyvažujícím světlo se stínem a zlo s dobrem. Svět by byl bez něj přeslazeně růžový a z duhy by se nám dělalo špatně.
Propady jsou svého druhu odpočinkem. Ne zrovna nejpříjemnějším, ale přece jen útočištěm, kde může unavený poutník rozjímat o věčnosti, dojmout se srdcervoucími příběhy na internetu, nacpat se na noc vysoce kalorickými koláčky a spát déle než obvykle. Osvěží se a – znovu na koně!
Hlavní je to s odpočinkem nepřehánět. Pět sedm dní bohatě stačí, abychom získali zpět vnitřní soulad a nepropadli se do deprese.
Krok druhý: opevňujeme týl
I když si sebevíc chceme myslet, že my a jenom my rozhodujeme o změnách ve svém životě, je tu přece jen rozhodující vnější faktor: naše okolí. Máme-li kolem sebe samé fanatiky fast foodu a přecházíme na ovesnou kaši a celerový salát, bude boj krutý. Ne snad, že na nás budou brutálně tlačit, abychom se navrátili zpět do lůna vyznavačů hamburgrů s hranolky.
Může to probíhat úplně nenápadně a nevinně. „Dáme si něco v MacDonaldu?“, nebo: „Hele, tobě fakt chutná tohleto zelený s těma semínkama?“, případně záludněji: „Já mám pocit, že cos přestala jíst maso, máš takový smutný obličej…“
Jistěže můžete zvítězit, ale moc velké vaše šance nejsou. Než nechat rozvinout „válku“, je lepší omezit „styk s nepřítelem“. Být častěji pospolu s těmi, komu se chcete podobat, s kým máte podobné cíle i názory na život.
Krok třetí: zaujmeme pohodlnou polohu a kocháme se
Jak se tedy ukázalo, jsou propady nevyhnutelné. Je ovšem možné snížit jejich počet a zlepšit jejich kvalitu. K tomu je třeba:
1. Soustředit se na jednu věc
Není třeba zabývat se hned několika duchovními cvičeními najednou, snažit se vést boj na několika frontách – chtít zlepšit zdraví, najít své předurčení, víc vydělávat, působit víc žensky, vdát se… Stanovte si, co je pro vás nejdůležitější v nejbližších 2-3 měsících, ne více než ve dvou směrech.
2. Být v pohybu
Každý den si dopřejte fyzickou zátěž. Narůstající osobnost potřebuje energii. Sport a pohyb psychickému propadu brání. Stačí vyjít si na hodinovou procházku nebo půhodinku cvičit.
3. Poslouchat své tělo
Naše fyzická schránka někdy na změny reaguje velmi ostře. Začínají nachlazení, bolesti hlavy. Tělo signalizuje: „Tos tedy přehnala, přetížilas mě, řítíme se do psychického propadu. Pomoc!“
Jak reagovat? Nechte nových cvičení a dopřejte si několikadenní odpočinek.
4. Ať jsou propady k užitku
Zdá se dost podivné hledat něco dobrého tam, kde je nám těžko. Kde nás to bolí. Období psychického propadu je časem, kdy se k sobě musíme chovat s maximální šetrností. Nepotlačujte city, dovolte jim, ať vás zaplavují. Buďte svou vlastní kmotřičkou vílou, plnící si všechny možné rozmary. Vychutnávejte si příjemné chvíle, kochejte se různými ozdůbkami, oblečením i dobrým jídlem.
Nic se vám nechce dělat? Bloumejte po ulicích, poležte si pod dekou, dělejte různé hloupůstky. Nic si nezakazujte, neomezujte se. Uvidíte, že síly se vám pomalu začnou vracet. Je třeba nikoli myslet na to, jak přežít psychický propad, ale jak se s ním skamarádit. Je to čas vhodný pro odpočinek, analýzu situace, úvahy a přehodnocení svých názorů.
Je to dárek od života, umožňující zaposlouchat se sám do sebe a zvolit správnou strategii. Využijte jich!
