Mozek zaznamenává i gravitaci, změny polohy těla v prostoru, informace, které z vnějšího okolí podávají smysly – zrak, sluch, čich, chuť i hmat. To vše mozek vnímá, třídí, hodnotí a vysílá signály k reakci tak, aby se člověk přizpůsobil vnějším podmínkám.
Co všechno procvičujeme
Čím více příležitostí má dítě k mnohostrannému zkoušení pohybů a získávání zkušeností, tím více nervových propojení se vytváří. To zase umožňuje přesnější zacílení jednání a lepší přizpůsobení jedince okolnímu prostředí. Pomocí stálého upřesňování si dítě postupně vytváří nejlepší strategii ke zpracování informací. Výsledkem je jistý pohyb, prováděný vhodnou rychlostí, správnou silou a rozsahem, provedený ekonomicky a plynule.
Když dítě nemá podněty dobře zpracované, ovlivňuje to nejenom jeho hrubé i jemné pohyby, ale také sociální stabilitu. Každý má své tempo vývoje a učení.
Přemíra aktivit však nevede automaticky k lepším dovednostem nebo k urychlení vývoje. Je pochopitelné, že při nedostatečných podnětech se jedinec vyvíjí hůře. Stejně však může působit i nadměrné zatížení na neodpovídající vysoké nároky. Nezdary mohou být až do určitého stupně poučením a mohou povzbudit ctižádost, ale také mohou snižovat sebedůvěru. Čím méně se dítěti něco daří, tím rychleji to při opakování vzdává, často i dříve, než dosáhne hranice svých možností.
Z toho vyplývá, že vybíráme takový pohyb, který dítě dokáže zvládnout. Důležité je cvik ukázat nebo vhodnou stimulací dítě na něj navést. Jen tak bude mít odvahu něco nového vyzkoušet. Tím se podporuje akomodace (přizpůsobení), dítě si vypracuje vlastní pohybové řešení a získává důležité zkušenosti.
První učení jsou zkušenosti tělesné, teprve později dítě dokáže získávat poznatky pozorováním a smyslové vnímání pozvolna přebírá vedení.
Při cvičení se stále vracíme k nejdůležitějším pilířům správného držení těla:
Vzpřímení z pletence ramenního
Vzpřímení z pletence pánevního
Vzpřímení z plosky nohy
Rovnovážné reakce ve všech polohách
