Podle Steva Biddulpha je kvalitní vztah "otec-syn" základem pro správné vnímání mužské role. Situace se bohužel zhoršuje. Řada psychoanalytiků a rodinných terapeutů po celém světě si všimla, že nepřítomnost otce má určité specifické vedlejší účinky. Jde o to, že nepřítomný otec není pouze jakousi neutrální postavou – v rodině totiž nemůžete zůstat neutrální.
Členové jedné domácnosti se buď můžou mít rádi, nebo se nesnášet. Syn má svého otce buď rád, nebo ho nenávidí – nikdy k němu nemá neutrální vztah. Máte-li něco, co silně potřebujete, takřka na dosah ruky, a přece je to nedosažitelné, pak to ve vás vzbudí intenzivní emoci.
Moderní otec zaměřený na svou profesionální dráhu se s těmito problémy musí potýkat. Muži ukazují svou lásku tím, že těžce a dlouho pracují. Děti to však neoceňují, protože netouží po jejich penězích, ale po jejich přítomnosti. Požadují sice počítačové hry nebo módní kalhoty, ale tráví-li dostatek času se svým tátou, brzy na tyhle náhražky zapomenou. Ženy by se také měly jasně vyjádřit, co od svých manželů očekávají, protože muži automaticky předpokládají, že jejich největším příspěvkem do rodiny je jejich schopnost vydělat peníze.
Jeden přítel si vzal ženu, která se v době námluv zmínila, že by si nikdy nevzala chudého muže. Aby zachoval zdání úspěchu, začal být závislý na hracích automatech. Zpronevěřil kvůli tomu nějaké peníze a ocitl se ve vězení. Byla to pro něj tvrdá lekce.
I otec v padesátých letech pracoval těžce. Doma se choval značně odměřeně a často měl dokonce sklon k násilí. Jeho synovi to neposkytovalo nic, co by mu bylo ku prospěchu. Jak už jsme si řekli, syn z padesátých let se od otce mohl učit jen předstírat a o jeho vnitřním světě nevěděl nic. Problémy pak nastaly, když se například sám oženil, protože ve svém nitru neměl k dispozici hluboké zdroje mužství, z nichž by nyní mohl čerpat (pouze plochou lepenkovou figurínu mlčícího otce).
Vdaná žena dokáže zaujmout stanovisko k tomu, co je pro ni důležité, a podobá se vrcholku mohutné, pevné pyramidy ženskosti, protože stojí na základech nesčetných zkušeností s ženskými vzory, jež do sebe vstřebala. Naproti tomu muž, má-li zaujmout stanovisko k tomu, co je důležité pro něj, stojí pouze na vratké hromadě naházených cihel – útržkovitých, plytkých příkladů mužskosti, které si vybral například z filmů. Navždy tak postrádá sebedůvěru a nemůže jednat jako rovný s rovným. Nikdy nezažil niterné mužské sdílení. Má k dispozici jen náhodnou sbírku různých klišé a drsných vtipů.
Z knihy Mužství od Biddulpha Steva
