Strachu z bolesti a samozřejmě strachu ze smrti. Je normální a přirozené, že nás popadnou tyto strachy. Je třeba si je uvědomit, připustit a snažit se přes ně přenést. Mějte na paměti, že strach z něčeho je vždy horší než skutečnost. Mnoho lidí s těžkými nemocemi si říká: „ Ono to není zase až tak zlé „. Nebo „ Dá se s tím žít „. Trvat na životě v neustálém strachu znamená velmi oslabovat náš imunitní systém. Navíc je to velmi nepříjemný styl života. Lidé s těžkou nemocí, kteří nedokážou zvládnout svůj strach, se obvykle báli již v minulosti a trpěli strachem skoro vůči všemu.

    Pro člověka nemocného těžkou nemocí může být velmi významný strach ze ztráty. Bojí se ztráty nezávislosti. Bojí se změny svého fyzického zjevu. Bojí se ztráty zaměstnání. Bojí se ztráty svých oblíbených věcí, dokonce i ztráty svých blízkých.

   V takových situacích jsou velmi užitečné nejrůznější podpůrné skupiny. Ano, je třeba hovořit o svých obavách. Nesnažit se je skrývat. Je potřeba hledat cesty, jak je pořádně prozkoumat. Je dobré zjistit, jak se ostatní vypořádali se svým strachem. Snažte se co nejméně stýkat s lidmi s negativními přístupy. Potřebujete na své straně především silné a pozitivní lidi.

    Velmi pomáhá tak jednoduchá věc jako je dýchání. Dýchejte zhluboka a pokuste se naprosto uvolnit své tělo i mysl. Opakujte to během dne několikrát. Bude se vám myslet mnohem lépe, budete-li uvolněni a nebudou se vás tak snadno zmocňovat černé myšlenky. Řadě lidí pomáhá meditace. Také afirmace „ vše je v pořádku „ vám může dopomoci ke klidu. Když změníme své postoje, změní se i naše prožitky. Je důležité prodiskutovat otázku možné smrti. Touto zkušeností totiž projdeme nakonec všichni, bez ohledu na to, kdo jsme, či jakou nemocí trpíme.

   Jaké máte pocity ohledně smrti? Byli jste vychováváni ve víře v peklo? Skutečně věříte tomu, že se budete navěky smažit v pekle? Pokud jste přijali podobnou koncepci, pak musíte mít ze smrti opravdu hrůzu. Jste ochotni změnit tuto pověru? Nyní jste dospělí lidé. Můžete se znovu rozhodnout ohledně všeho.Dokonce i ohledně náboženství. Vytvořte si o smrti takovou představu, která vám bude opravdu pomáhat. Bude se vám pak lépe žít.

   VINA – Pocit viny je další emocí, které je třeba se co nejdříve zbavit. Provinilost není k ničemu kromě toho, že se cítíme mizerně. To není zapotřebí. Učíme se milovat sami sebe. Bohužel, příliš mnoho z nás bylo v dětství pomocí viny manipulováno k určitému chování. V důsledku toho se pak často cítíme provinile po celý život. Nebo žijeme v domnění, že můžeme od ostatních získat něco jen tehdy, když se nám podaří v nich vyvolat pocit viny. Ani to není způsob, který by nás uzdravil.

    Pak je zde celá řada lidí, kteří přijali vinu za to, že nejsou dost dobří. Někteří lidé se cítí vini za svou sexuální orientaci. Jiní za to, že mají rakovinu nebo AIDS. Ať už jsou naše pocity provinilosti jakékoliv, je na čase se jich zbavit. Co se stalo, stalo se a je to za námi. Není v našich silách to změnit. Dnes za tím můžeme udělat kříž. Tím se nám uvolní další energie, která nám pomůže nalézt způsob, jak se sami vyléčit. „ Miluji se a přijímám se přesně tak, jaký(á) jsem „. To je dobrá afirmace pro zbavení se viny.

   VZDOR – Vzdor není nic jiného než ututlaný vztek. Místo abychom dali svému hněvu volný průchod, potlačujeme ho, protože máme možná pocit, že nemáme právo se rozčilovat nebo že se to nehodí. To ovšem vede jedině k tomu, že v nás narůstá hořkost a vzdor. Největší potíž je přitom ta, že vzdor je usazen v našem těle. Po určité době, až se ho dost nahromadí, začne nám užírat naše svaly, tkáně a kosti. Rakovina je v nejednom případě vyvolána dlouho zadržovaným vzdorem. Zadržování starých křivd nevede k ničemu. Nechme je plavat. Když už pro nic jiného, tak pro své zdraví. Jak na to? Stačí použít starého dobrého od- p u š t ě n í.

Iva Hédlová podle Louise L. Hay

loading...

Komentáře