Strava stojí vysoko na žebříčku faktorů, jež mají význam pro naše zdraví, ale cvičení stojí ještě výš. Paavo Airola, uznávaný odborník, který zasvětil život studiu stravování a výživy, jednou konstatoval, že je vhodnější „jíst typickou stravu plnou škodlivin a cvičit, než se živit přírodními, organickými pokrmy, ale necvičit.“ Snaha vylepšit si zdraví tím, že sice změníme jídelníček, ale necvičíme, je vlastně stejně účinná jako pokus nastartovat auto, které nemá motor.
Cvičení posiluje svaly, a to včetně srdce; díky němu se nám zvětšuje objem plic, v důsledku toho se zlepšuje zásobování mozku, ostatních orgánů a veškerých buněk těla kyslíkem, což dále stimuluje nervovou soustavu. Kromě těchto dobře známých fyziologických účinků má cvičení ještě další blahodárný efekt: uvolňuje zablokovanou emocionální energii a urychluje metabolický „oheň“ našeho těla, čímž uměle pěstuje „horečku“, která pomáhá očistit tělo od škodlivin – v důsledku toho je pak organismus méně vstřícný vůči útokům bakterií a virů.
Těm, kdo se pravidelně hýbají, je následující tajemství dávno známé: tělesná aktivita může rozšířit naše energetické pole a často nás osvěží daleko víc než zdřímnutí nebo odpočinek. Tělesným cvičením se v organismu rovněž uvolňují endorfiny, tedy látky, jež přirozeným způsobem tlumí bolest a připívají k uvolnění těla. Pohyb nám bystří instinkty, jelikož čím lépe jsme vyladěni po fyzické stránce, tím víc nás zajímá, jakým jídlem se vlastně zásobujeme.
Máme-li se těšit z pozitivních výsledků tělesného cvičení, rozhodně neplatí, že by se každý musel stát přeborníkem v atletice, ba dokonce není třeba intenzivně trénovat v posilovně. Pro každé tělo, každý věk a každou úroveň kondice se najde vhodné cvičení – i ti, kdo stůňou nebo jsou jinak omezováni, mohou dělat soustředěné pohyby v pomalejším tempu, při nichž zhluboka dýchají.
Avšak nic není zadarmo. Změna s sebou vždycky nese nepohodlí, a to nepohodlí dočasné. Toto období dokážeme překonat všichni; je ovšem třeba, abychom si jasně uvědomili, že odměna nás nemine – odměna, která na nás čeká na druhém břehu močálu. Od chvíle, kdy se pustíme do vyváženého cvičebního programu, potrvá pouhých šest týdnů, než zjistíme, že jsme méně unavení a máme daleko víc energie, zažíváme méně nepohodlí a víc radosti. V tom okamžiku jsme dospěli k bodu, kdy nám cvičení začíná připadat prostě báječné.
Zdroj: Dan Millman: Nevšední okamžiky (Průvodce pokojného bojovníka denním životem)
