Vzhledem k zájmu lidí, kteří ji žádají o pomoc a radu, pořádá i praxi těchto obřadů individuálně a i tímto se snaží předat lidem to, co se naučila od dávných předků. A ukázat nám, že i v dnešní moderní a uspěchané civilizaci mají staré znalosti stále svoji sílu i bez technologického úsilí.
Tato čtyřicetiletá Tuvinka se stala šamankou poté, co ji životní těžkosti přivedly na pokraj sil. Tehdy ji navštívili duchové a v místní televizi zachytila zprávu o založení první šamanské školy při šamanském centru Chattyg Taiga (Větrná Tajga). Od duchů se dozvěděla, že se má stát šamankou a že její souhlas je nevyhnutelný. Do školy tuvinského šamanismu nastoupila 1. května roku 2000 a trvalo to čtyři roky, než získala patřičné zkušenosti a zasvěcení od svého učitele. Nyní léčí a provádí obřady i ve vzdálených osadách Tuvy, odvážejí ji do hor nebo do tajgy na místa, vzdálená několik stovek kilometrů.
ROZHOVOR
Šamanské schopnosti se většinou předávaly z pokolení na pokolení v rámci rodu. Byli ve vaší linii mezi předky nějací šamani?
Když jsem se stala šamankou, začala jsem pátrat po svých kořenech. Po mateřské linii jsem objevila prabábu, která žila v místě zvaném Ustuu-Iškin. Jmenovala se Ondar Daryjmaa. Dělala pohřební obřady 7. a 49. dne, obřady u pramenů a posvátných stromů. Moje matka mi vyprávěla, že, když jí bylo osm let, viděla obřad, kdy za prababičkou přišla nemocná žena se svými příbuznými. Rituál se konal u pramene. Šamanka vzala svou šedivou kozu a přivázala ji ke stromu poblíž pramene. Potom udělala z mouky a vody rybu, přivázala ji nitkou k větvi a spustila ji do vody. Čas od času při obřadu nutila kozu, aby mečela, neboť prostřednictvím ní navracela ztracenou duši nemocné ženě.
Také z otcovy strany jsem objevila prabábu Dalmaštaj, která dělala obřady v Ejpit-cheme. Zapalovala ohně a rozdávala účastníkům obřadu vařená střeva…
Vzpomínáte si, jaké to bylo, když jste poprvé odváděla ducha zemřelého do země mrtvých?
Měla jsem strach. Byla jsem zrovna na návštěvě v Mongun-tajze. Zemřel tenkrát bratr šamana a šaman odmítl obřad vykonat. Obrátili se na mě, protože věděli, že jsem v kontaktu s duchy a že mě prosí, abych své poslání přijala. Souhlasila jsem pod podmínkou, že u toho bude šaman a že mě bude hlídat. Rozdělala jsem oheň a hranici otevřela. Začala jsem ducha zvát. Přišel. Uviděla jsem, jak sedí v plamenech a drží si hlavu. Viděla jsem, že někoho zabil. Řekla jsem, co vidím, a šaman souhlasil. Zeptala jsem se ducha, kdo mu vzal život. Odpověděl. Jméno jsem pak vyslovila nahlas a šaman přikývl. Potom jsem mu do plamenů podala jídlo, aby se najedl. Když se najedl, položila jsem do ohně cigarety. Zakouřil si a zmizel. Když jsem se probrala, šaman přihlížejícím sdělil, že jsem mluvila pravdu. Od té doby vím, že mohu dělat pohřební rituály sama.
Jakým způsobem léčíte?
Zpívám léčivé písně algyše. Pak bubnováním, vykuřováním. Existuje celá řada způsobů, jak někomu pomoci. Vzpomínám si, jak mě k sobě pozvala jakási žena z vesnice Aryg-uzuu, abych léčila jejího nemocného chlapce. Tenkrát chodil do 8. třídy. Při obřadu jsem pořád viděla hada. Musela jsem dělat obřad několikrát a nakonec jsem hada vyhodila paličkou. Chlapec se pak přiznal, že v létě našel hada, týral ho a ten pak umřel. Po mém obřadu se uzdravil, ale matka mu pěkně vyčinila…
Jedním z nejčastějších obřadů v Tuvě je očištění bytu nebo domu. Vzpomenete si na nějaký takový příklad?
Jedna mladá žena mě poprosila, abych očistila její byt ve vesnici Bora-tajga. Na místo jsem dorazila pozdě a potřebovala jsem přespat, než se pustím do práce. Byl to neveliký dům – ona spala s dcerou na jedné posteli, já v druhé. Jen co jsem začala usínat, uviděla jsem před sebou černou kočku. Třikrát jsem na ni plivla a kočka zmizela. Za nějakou dobu však ze stejného směru se začaly ke mně natahovat černé ruce. Vyskočila jsem z postele, rychle si oblékla šamanský plášť a buben a začala očišťovat místnost. Ve tři hodiny ráno se na dveřích objevila podivná žena. Pokračovala jsem v obřadu, až také zmizela. Obřad jsem završila až ráno. Pak se ukázalo, že bývalá majitelka domu umřela a její tělo leželo uvnitř dva měsíce, nikdo o něm nevěděl. Po smrti se proměnila v diiren – zlého ducha. Protože zemřela těžkou smrtí, nedávala pokojně žít nové rodině, která se tam později přistěhovala.
Dům jsem ještě jednou očistila dýmem za cinkání zvonečku, protože zlí duchové nemohou slyšel jeho hlas. Ducha jsem nakonec vyhnala a dopravila tam, kam patří.
Tradiční tuvinský způsob věštění je ze 41 kamínků od posvátných řek. Vzpomenete si na nějaké případy, kdy jste věštila?
Ve vesnici Bora-Tajga za mnou přišla žena, abych jí věštila z kamínků. Ztratilo se jí deset ovcí. Řekla jsem jí, že polovinu dostane zpátky, druhou musí oželet. Zanedlouho se ukázalo, že stádo rozehnali vlci – pět ovcí se našlo, ale pět bylo vlky roztrháno.
Pak si pamatuji ještě na jeden příklad, kdy za mnou přišla moje známá, aby se mě zeptala, jestli jí jedna rodina vrátí peníze. Řekla jsem jí, že je dostane za měsíc. Nevěřila mi, protože se chystala do Mongolska. Ale stalo se, že se jedna tuvinská rodina vypravila autem do Mongolska za příbuznými, když tam už ona byla, a peníze jí přivezla s sebou. Dokonce jí vzali zpátky domů autem.
Byla jsem v Tuvě svědkem toho, jak šamani očišťovali automobily nebo dělali ochranné duchy eereny a umísťovali je do aut nebo domů. Jakým způsobem je možné udělat eerena? Budete výrobu ochranných duchů učit také na semináři v Čechách?
K tomu jsou zapotřebí stuhy o pěti základních barvách: bílá, červená, žlutá, zelená a modrá. Eerena je rovněž zapotřebí oživit, ukážu způsob, jakým to lze udělat. Ale když uděláte eerena, musíte se o něj dobře starat, jinak by mohl škodit. Je to vlastně oživlá figurka (ať má již podobu figurky nebo barevného "copánku"), živá bytost, chcete-li "probuzená energie"… U nás, když se pak někdo chce z nějakých důvodů eerena zbavit, odnese ho do tajgy k potůčku, kde je mu pak dobře…
Když se člověk stává šamanem, musí takto probudit i svůj plášť, paličku a buben, aby mu dobře sloužili… Jsou daná pravidla, jak toho dosáhnout. Důležitá je čistota úmyslů, záměr.
Ale o ostatním, až raději osobně.
Připravila Pavlína BRZÁKOVÁ
