Každý z nás si i v dospělosti nese v sobě jisté „dědictví minulosti“ – nezpracované křivdy a různé nepříjemnosti, které jsme zažili v dětství. Většina z nás ani netuší jak moc nás ovládají ovlivňují naše chování, protože jsou hluboce uložené v našem podvědomí.
Jejich vliv je tak významný proto, že odtud pramení naše postoje, kterými se řídíme. Určují tedy do značné míry náš směr vývoje a naši životní cestu.
Vnitřní dítě je vlastně jedna složka naší osobnosti
Podobně jako např.vyšší já (někdy označované jako moudré já). Není to naše dítě v tom pravém slova smyslu, ale jsme to vlastně my v dětském věku a jen naše podvědomí určuje jak sami sebe uvidíme (v jakém věku), když se budeme chtít v meditaci spojit.
S vnitřním dítětem v sobě můžeme pracovat, když jsme smutní, cítíme se sami, stýská se nám, prožíváme lítost a pocity křivdy, které nemůžeme zpracovat při plném vědomí.
Je třeba sestoupit do niterných hladin, tj.zpomalit mozkovou činnostdo fáze, která nastává normálně v okamžiku usínání, tzv.hladiny alfa.Tento stav nejlépe navodíme tak, že se posadíme do otevřené polohy, kdy nekřížíme ruce ani nohy, můžeme (ale nemusíme) zavřít oči.
Postupně soustředíme pozornost na uvolněné dýchání a představy barev v pořadí červená – oranžová – žlutá – zelená – modrá – fialková – fialová. V okamžiku kdy se nám podaří navodit stav alfa vejdeme do meditační zahrady, kterou si každý vytvoří podle svých představ – může to být opravdové místo, které máme rádi nebo i nějaké, které si vytvoříme jen ve vlastní mysli.
Tento postup pro sestup do niterných hladin a meditační zahrady platí obecně i pro jiné meditace.
Následuje prosba směrem k vnitřnímu dítěti, aby přišlo za námi do meditační zahrady. Vnímat ho můžeme každý naprosto jinak, někdo ho vidí přicházet, před jiným se pomalu vynoří jako z mlhy… Můžeme hned vnímat jestli je smutné, veselé, zlobí se…
Nyní je třeba se ho zeptat co by s námi chtělo prožít a dát mu najevo, že vše je zde povoleno. Pak spolu v téhle virtuální realitě prožijeme to, co si naše vnitřní dítě přeje ať je to cokoliv: jízda na kolotoči, nákupy v hračkárně, mazlení…. Sytíme tím totiž své nenaplněné potřeby z dětství.
Nakonec se se svým vnitřním dítětem rozloučíme a domluvíme se kdy se uvidíme příště. Meditace můžeme opakovat tak dlouho, dokud budeme mít potřebu.
Z niterných hladin vystoupíme podobně jako jsme vstupovali, jen pořadí barev bude opačné.
Tohle je cesta jak svépomocí odhalit a uzdravit určité bolesti pro ty, kteří pracují rádi sami na sobě nebo zrovna nemohou využít služeb odborníka – terapeuta.
V meditační zahradě se dá ale dělat spousta dalších věcí – potkat se se svým vyšším já, se svými blízkými i těmi co už nejsou mezi námi – tyhle možnosti jsou prakticky neomezené a záleží na každém jak je dokáže využít.
Přeji vám hodně úspěchů v práci na poznání vlastního nitra a jeho uzdravování.
Foto: Friendship via photopin (license)
