Zvláštní kategorii tvoří "padlí" andělé, kteří se proti bohu postavili a byli jím svrženi na zem. Podrobně líčí tuto událost apokryfní kniha Henochova (kap, IV). Podle Henocha byli tito andělé zavrženi bohem proto, že se stýkali 5 lidskými dcerami a svěřovali jim různá tajemství. Podle bible byla příčinou jejich pádu pýcha. Také v hebrejštině "malach" nebo "maleach " to je anděl, znamená současně posla.
Nauka o andělech, angelologie, je podrobně rozpracována v teologické summě sv. Tomáše Akvinského a kabale, kde andělé reprezentují 72 kategorií duchovních substancí všeho stvořeného, pozitivní pól všeho bytí.
Existence andělů je odvozována touto úvahou: řada tvorů postupuje od méně dokonalých k dokonalejším a vrcholí v člověku jako nejdokonalejší viditelné bytosti. Mezi člověkem a bohem musí být ještě neviditelné bytosti, tvořící rovněž vývojovou řadu, duchové, říše duchů různé dokonalosti, jejichž bytosti jsou, jako vše jsoucí, polarizovány na dobré (anděle) a zlé (ďáblové).
Podle katolické angelologie je andělů velké množství, sv. Jan (Zj. 5,11) hovoří o tisících andělů a sv. Bernard to poněkud upřesňuje výrokem, že andělů je víc než hvězd na nebi, než lidí na zemi, než písku v mori. Andělé jsou duchovní bytosti netělesné, Bohem stvořené na počátku času, tvořící jednotu se vším stvořeným. Jejich počet se nemění, jsou nesmrtelní, netělesní, bezpohlavní, mají dokonalejší rozum než člověk a svobodnou vůli, neznají však tajemství lidských srdcí, ani budoucí činy člověka, ani všechna tajemství boží. Mají velkou, avšak omezenou moc. Všichni andělé byli stvořeni dobří, ale část jich povstala proti Bohu, když je podrobil zkoušce a nutil je, aby se klaněli jeho dílu – člověku.
Andělé tvoří určitou hierarchii: andělé, archandělé a knížata, výše stojí mocnosti, síly a panstva, nejvýše stojí trůnové, cherubové a serafové. Bůh pak používá andělů k řízení světa.
