Oddechnete si a řeknete si, jaké jste dnes měli štěstí. Anebo, jste-li vnímavější a umíte naslouchat, pocítíte silnou touhu se ohlédnout, abyste spatřili Toho, jež vám dodává pocit bezpečí; víte, že tam stojí, ale nakonec se neohlédnete. Zvítězí obava. Co kdyby tam nikdo nestál!
Dětská duše nezkoumá – ale věří
Pán jim řekl: "Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ,Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře‘, a ona by vás poslechla." – Lukáš 17.6
Kdesi hluboko v nás je představa anděla strážného hodně hluboko zakořeněna už od dětství (andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku…). Ale zkuste se někoho dospělého ve svém okolí zeptat, zda věří v anděly. Nejspíš ho přivedete do hlubokých rozpaků, byť jste bez uzardění zvyklí hovořit na mnohem choulostivější témata, a pak rychle vyhrkne "ne" a kdesi v hloubi duše vám tuto otázku nebude moci dlouho odpustit. Proč? Přinutili jste ho říci, že v anděly nevěří.
Nějak máme pocit, že andělé jsou součástí našeho šťastného dětství (aniž bychom měli nějakou konkrétní vzpomínku na ně). Prostě je spolu s plyšovými medvídky a houpacími koníky zabalíme do velké kartonové krabice a uložíme někam na půdu, kde na ně padá prach a zapomnění.
Proč je tak těžké připustit si, že by tu byl někdo jen kvůli nám? Jen pro naše štěstí, bezpečí a naprosto nic za to neočekával? Bizarní představa ve světě, kde jsou přesně stanoveny kolonky má dáti – dal, viďte.
Ale zároveň procitnout v kruté jistotě, že jste na tomto světě úplně sami, odkázáni na své dovednosti, zkušenosti a rozum? Vaše city, pocity, touhy a vášně jsou tu nepodstatné, nicotné a nemají žádnou cenu, protože jsou příliš nehmotné a neuchopitelné, než aby se daly změřit či zvážit. Tomu se bráníme do té doby, než jsme postaveni před nutnost se rozhodnout a čelit realitě svého světa – tak, jak nás učili ho vnímat.
Dětská dušička ještě není tak ovlivněna našim pokřiveným vnímáním světa. Možná proto toho vědí děti o andělech mnohem více, než se mohou dozvědět z dětských knížek či pohádek. Když ale vidí anděla, nesvěří se vám. Možná to už párkrát zkusily, ale váš shovívavý úsměv je z toho vyléčil. Své sladké tajemství si nechají pro sebe a jednou, až budou dospělí se jim to celé bude zdát jako sen; a při té vzpomínce se jim na tváři objeví lehký shovívavý úsměv.
