V dnešním světě je pro každého těžké cítit se v bezpečí – hrozí terorismus, který se stále přibližuje k běžným, prostým lidem, vládne tu krutost, agrese. Není tajemstvím, že se lidé občas dostávají do hrůzných situací. Proč? A jak se proti tomu můžeme bránit pomocí principů transurfingu? Máme zkrátka věřit, že všechno bude dobré?
Především nechávejte hrůzostrašné informace prolétnout jedním uchem dovnitř a druhým ven; přeorientujte pozornost na něco jiného. Zadruhé se vzdejte pocitu viny, nikoli svého svědomí, ale přímo viny, povinnosti, závazku. Po strachu a nejhorších očekáváních totiž právě vina představuje hlavní příčinu všech nepříjemností. O tom už jsem sice hovořil, nicméně to ještě jednou zopakuji.
Pocit viny je strůjcem trestů v nejrozmanitější podobě, od drobných nepříjemností po skutečně závažné problémy. Vnější záměr do scénáře nějaký trest nutně vsune. Tak je vypracována šablona lidského nazírání na svět: po provinění následuje trest a duše s tím spolu s rozumem souhlasí. Navíc pocit viny velmi vyostřuje polarizaci. Nakonec rovnovážné síly kladou na provinilcovu hlavu všemožná trápení. Ale jak se toho lze zbavit?
Vinu jen tak nepotlačíte, ani se jí nezřeknete, jelikož zakořenila příliš hluboko. Duše a rozum žily až příliš dlouho s pocitem, že musí být všem stále něčím zavázány. Z tohoto omylu je můžete vyvést jedině konkrétním jednáním.
Právě proto je nezbytné, abyste se přestali ospravedlňovat. Jde o ten zvláštní případ, kdy léčení nemoci jakožto následku odstraňuje její příčinu. Nemusíte se přesvědčovat, že nejste nikomu ničím zavázaní. Jen se věnujte obvyklým záležitostem, k čemuž potřebujete uvědomění. Pokud jste si dříve navykli omlouvat se z nejmalichernějších důvodů, nyní si zaveďte jiný zvyk: vysvětlujte svůj postup pouze v případě, kdy to bude opravdu nutné.
Nemusíte se přesvědčovat o tom, že nejste nikomu zavázáni. Ať pocit viny zůstane uvnitř, ovšem navenek jej ukazovat nesmíte. Duše a rozum si budou na nový pocit pomalu zvykat: neospravedlňujete se, což znamená, že to tak má být, a tak prostě žádná vaše vina neexistuje. Nakonec se bude důvodů k vykoupení objevovat stále méně a méně. Tak díky řetízku zpětné vazby vnější forma pomalu uvede do pořádku vnitřní obsah – pocit viny zmizí a po něm i příslušné problémy.
„Povězte mi, co mám chápat pod pojmem dvou struktur, které stojí v opozici? Existuje kyvadlo romantiky, kyvadlo křesťanství, kyvadlo demokracie…? Jenže to všechno jsou přece různé stupně hierarchie jednoho a téhož globálního kyvadla? Nebo jsou kyvadlo romantiky a kyvadlo křesťanství různé, navzájem si odporující struktury?“
Nevím, jak přesně jsou kyvadla sestrojena, nicméně pro pochopení nám zcela postačí hrubý model. Kyvadlo je energeticko-informační podstata, jež stojí jako nadstavba nad každou strukturou. Romantika například struktura není a totéž platí o demokracii či náboženství. Zato církev už strukturou je, stejně tak je jí teroristická organizace. Státy, bojující proti terorismu, jsou také struktury. Teroristé však neexistují sami o sobě, nýbrž vyjadřují zájmy struktur nad sebou. O jaké jde, se zmiňovat nebudu, nejsem politik.
Jak jsem řekl, realita má dvě strany, fyzickou a metafyzickou. Na fyzické úrovni sledujeme válku struktur, kdežto na metafyzické jde o bitvu kyvadel. Zmíněná bitva neskončí, dokud se hierarchie kyvadel neuzavře do vrcholu jedné pyramidy. Jakmile k tomu dojde, svět se změní v matici. O tom, jak potom bude vypadat, se můžeme jen dohadovat.
„Nechápu, proč si myslíte, že tu matice teprve někdy bude? Už tu je, proces se téměř dokončuje. A co se týče pyramidy, nejdůležitější kyvadlo se vytvořilo již velmi dávno – jde o kyvadlo peněz.“
Nemohu s vámi souhlasit. Peníze jsou pouhým atributem. Na fyzickém plánu probíhá směna penězi, na metafyzickém energií. Energie zajišťuje proces vzájemného působení kyvadel nejen s lidmi, ale se všemi živými tvory.
„Za prvé mi připadá trochu zvláštní pesimistický tón autora transurfingu. Zadruhé bude svět vypadat stejně jako nyní, neboť hierarchie kyvadel se stejně uzavírá do jednoho vrcholu – kyvadla planety Země – a matice již dávno existuje.“
Pesimistický tón používám jen tehdy, hovořím-li o celé společnosti. Transurfing může pomoci pouze jedincům, kteří již sami vědí, a proto jsou toto vědění připraveni přijmout. Zbylou velkou skupinu se mi probudit nepodaří. Dohady o tom, jak je sestrojena hierarchie kyvadel, bych vůbec nevytvářel, jelikož bychom mohli vykoumat jen samé spekulativní domněnky. Reálný obraz nikdy nespatříme, to nám kyvadla nedovolí.
„K důvodu tragédie z 11. záři v USA. Osobně se nemohu zbavit myšlenky, že Američané, kteří produkují a po celém světě rozšiřují katastrofické filmy, sami vytvořili přesně tutéž katastrofu ve skutečném životě. Nebo její scénář. Co si o tom myslíte?“
Zde je třeba zmínit výraz realizace kolektivního vědomí. Svět je zrcadlo, v němž se odrážejí myšlenky lidi a jejich záměry. Hromadné sdělovací prostředky, které rozšiřují zprávy o válkách, katastrofách, zločinech a neštěstích, fungují jako zbraň destruktivních kyvadel, jez z uvedených konfliktů čerpají energii. Zprávy se zpravidla věnují výhradně zlým a nepříjemným záležitostem, poněvadž tak sklidí více emocí. Podobné novinky totiž nejsou pouze zajímavé, ale také znepokojují. A přesně to kyvadla potřebují.
Promítají nám film, v němž svět vystupuje jako nebezpečné, agresivní prostředí. Jestliže se na takový snímek díváme, docházíme k přesvědčení, že stejná je i realita, a tak vytváříme myšlenkový obraz. V zrcadle světa se zmíněný obraz odráží a ztělesňuje se ve skutečnosti. Ve výsledku se projeví aktuální nedobré zprávy. Je to uzavřený kruh.
Zajímavé mi přijde, že lidi v show byznysu nenapadne připravit vysílání o tom, co se stalo dobrého – i kdyby jen proto, že jde o novinky. Takové vysílání, které by se vydělilo z celého zprotiveného proudu negativismu, by nepochybně upoutalo pozornost. Ale to ne. Veškeré informace se vysílají převážně v zájmu destruktivních kyvadel. Do takové míry již narostl jejich zombie vliv.
„Žijeme v Izraeli a naše otázka zní takto: jak můžeme čtyřletým a pětiletým dětem vysvětlit události tak, abychom je nevtáhli do trychtýře kyvadla (teroristické činy, dopravní nehody atd.).“
Dětem v tomto věku události vysvětlit nelze. Lépe než vy si přeberou, co potřebují vědět a jak to mají chápat. Dospělí cítí svou bezmoc v agresivním světě, dětem pak vnucují, že jsou jen malinkými človíčky, kteří nic nechápou a neumí. Jinými slovy na ně věší své podvědomé projekce.
Dětem je třeba vsugerovat úplný opak. A už vůbec jim nevysvětlujte negativní události, protože tím na ně zaměřujete jejich pozornost, ale naopak dětské vědomí před tím vším chraňte. Myšlenkový prostor dítěte je třeba pokud možno zachovat v čistotě, poněvadž jak víte, v základu obrazu myšlenek každého člověka se formuje jeho individuální vrstva světa, v níž musí existovat.
Iva Hédlová z knihy Vadima Zélanda: Ovlivňování reality
