Pokud chceme manželství uchovat, není ani tak podstatné, zda máme pouhé podezření, nebo zda je nám partner skutečně nevěrný – pro "podváděného" platí v obou případech v podstatě tytéž zásady. Pátrat po důkazech partnerovy nevěry má smysl pouze tam, kde je chceme použít jako argument pro rozvod. Přitom ani soudy tyto argumenty neberou jako jednoznačný doklad hlubokého a nezvratného rozvratu.

Čím více toho o partnerově nevěře víme, čím více podrobností nám sdělil (ať již pod nátlakem nebo spontánně), tím hůře se budeme s jeho nevěrou vyrovnávat, tím častěji se nám bude toto období připomínat. Z téhož důvodu není na místě ani kontakt s partnerovým mimomanželským partnerem, ani otevřené manželské konfrontace, ani skandalizování "nevěrníka" před dětmi, rodiči, přáteli …

"Podváděný" by se tedy měl především vyhýbat debatám na téma partnerova mimomanželského vztahu; ani téma vzájemných vztahů mezi manželi není pro toto období to nejvhodnější. Dle možností by měl více otevřít soužití – koníčky, přátelé a pod., nesedat doma jako tichá či halasná výčitka. V každém případě je třeba i v takové situaci dále zabezpečovat běžný rodinný provoz a péči o děti. Slepou uličku zpravidla představují snahy o odvetu (přerušení společného hospodaření, omezení finančních prostředků pro rodinu i vlastní "odvetné" nevěry). Není třeba přerušovat intimní soužití, jen bychom do něj neměli
ani sebe ani partnera nutit. Dle možností je dobré dopřát si drobné radosti – kadeřnice, kosmetička, nákup něčeho, co nás potěší, výlet, dovolená…
Zvláště tam, kde nevěrnou je žena, hraje rozhodující roli faktor času – trpělivost přináší nejen růže.
Pokud však mimomanželský vztah trvá až příliš dlouho a změna nepřichází, pak můžeme použít i "ultimátum s perspektivou" – pokud do té a té doby vztah neukončíš, pak se odstěhuji, podám návrh na rozvod…

Kontakt s psychologem v poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy nám může poskytnout jednak potřebnou podporu pro to, abychom dokázali takovou situaci unést, jednak dát návod, jak se v ní chovat. Pokud selžou všechny ostatní prostředky, je možno zvažovat i tzv. "strukturovanou separaci" – uspořádání, které co nejvěrněji napodobuje případnou porozvodovou situaci (přerušení soužití ve společné domácnosti, úprava vztahů k dětem – kontakty, výživné).
"Nevěrník" tak často poměrně rychle přijde o příliš optimistické vize, "podváděný" je nucen postavit se na vlastní nohy a mnohdy zjistí, že jeho obavy z případné porozvodové situace byly až příliš pochmurné. Cca 4 – 6 měsíců podobného uspořádání vede k zpravidla k vyřešení situace – buď směrem k plnému obnovení soužití (častěji) nebo ke klidnějšímu rozvodu.

Autor: PhDr. Petr Šmolka
Toto je jedna část publikace "Když vás trápí někdo blízký".
Vydala HESTIA nadace pro rodinu, Asociace manželských a rodinných poradců, Praha leden 1998.
foto: střípky

REKLAMA:
loading...

Komentáře