DUCHOVNÍ PŘÍČINY RŮZNÝCH ZÁNĚTŮ

Nemoc člověku pomáhá. Příjem nevyvážené stravy, drobná nerovnováha ve výdeji a příjmu sil, anebo malý niterný neklid záhy rozpohybují mechanismy jejího vzniku. V některém z psychikou oslabených orgánů začne zmnožování kultur bakterií, virů a plísní, které obývají náš organismus.

Tělo se brání zvýšeným přísunem obranných látek do postižených míst za současného místního či celkového zvýšení teploty. Začíná zánět, jehož celkové příznaky zahrnují bolest, otok, zarudnutí, zteplání i poruchu funkce příslušného orgánu. Odborně označený zánět má koncovku -itida.

Zánět je prvotním odrazem boje člověka se světem. Náš život je často spíše bojem než procházkou růžovou zahradou.

• Stačí malá nespokojenost, drobný pocit křivdy a žlučník dotyčného vykazuje známky podráždění.

• Stačí několik nesouhlasných vět, menší roztržka s partnerem, zbytečné nedorozumění mezi lidmi, a ohroženy jsou / z počátku samozřejmě lehce/ ledviny a močový měchýř.

• Stačí skoro nevýznamné zatlačení citlivého člověka osobou vůdčí a racionální do kouta, do pozic, úvah a k úkolům, s nimiž nesouhlasí, a zánět začne narušovat sliznici žaludku toho, kdo je utlačovaný.

• Mnohdy chceme svému okolí pěkně od plic říci, co si o všem myslíme. Nedivme se pak, že tělo naše ostřejší jednání ohodnotízánětem horních cest dýchacích,při větších křivdách a pocitech sevřenosti zánětem průdušek.

• Trvalejší, vhodně nevyslovená a zavčas adekvátně neřešená nespokojenost s partnerem se může u žen projevit výtokem, zánětem pochvy a pohlavních orgánů.

• Když v sobě stále nosíme složitou minulost, vytrvale ji oživujeme vzpomínkami, pokud jsme dosud srdcem někomu neodpustili křivdy, které nám způsobil, zvyšuje se pravděpodobnost vzniku zánětu v tlustém střevě.

• Nevnímáme-li svůj život jako docela příjemný a přiměřeně sladký, může být oslabena a pak bakteriemi napadena našeslinivka a žlučové cesty.Nepříjemné nadýmání, které je s tím spojené, je vnitřním pláčem a povzdechem unaveného těla. Co mu stále děláme?

• Stačí, abychom se k někomu zatvrdili, začali jednat podle strategie "tvrdé ruky", a hůř začnou pracovat naše játra.

• Stačí zlost na některá rozhodnutí druhých lidí, náš přehnaný "tah na branku", v mysli promítané zúčtování s nepřáteli nebo nechuť k vlastním nelehkým roznodhutím /pro šťastný život zcela nezbytným/, a zuby nám bolestí oznámí, že s námi není něco v pořádku.

• Drobné záněty na pokožce a následně vznikající vřídky jsou pro nás viditelným varováním, že jsme nesprávně /nelaskavě a odmítavě/ vnímali svůj život, okolní lidi i svět.

• Někdy se musíme dívat na věci a události, které bychom velice rádi změnili, ale nemůžeme, neboť je to jedině v moci jiných osob / na nichž obvykle citově závisíme/. Odezvou našeho vzdoru i ochranou před možnými dalšími těžšími chorobami je začátek zánětu spojivek voslabeném oku. Opuchnou nám víčka a mu již tak dobře nevidíme na tu "hrůzu" kolem nás a navíc máme jiné starosti / s léčením sebe/.

• Podobně se negativnímu brání často malé děti – zacpávají si uši i nos, zejména v rodinách s dusnější atmosférou. Jejich záněty středního ucha vyjadřují zhmotnělou touhu mladé dušičky raději neslyšet a nevidět /slzí jim oči/ dění, které se v jejich okolí odehrává. Děti dobře vyciťují uvolněnost či tíži atmosféry doma, byť možných cituplných chvil nebo nedorozumění nejsou fyzicky přítomny. Prožívané neshody jsou v ovzduší bytu zachyceny a nemusí to být jenom důsledek napětí mezi rodiči, ale zčásti také tíživý odraz jejich komplikovaných vztahů k prarodičům, z práce běžně přinášených "chuchvalců" vyčerpání a smutku atd. Kolem dětí se zánětem středního ucha se láska v jimi očekávané míře nerozprostírá a ruku v ruce s tím je omezeno rovněž jejich přirozené vnímání vůní / a mají při onemocnění postižený nos/.

• Zánět je nejcitlivějším tělesným indikátorem, který zviditelňuje už malá narušení optimálního prostředí kolem nás i v našem organismu. Ukazuje na naši duševní nespokojenost s tím, co nám život připravil a co si od nás žádá. 

•  

• K pocitům křivd a horší náladě obvykle přistupuje narušení stravovacího režimu a zhoršení kvality přijímané stravy. Čím víc je člověk zasažen následky svého jednání, čím intenzivněji je stresován, tím méně dbá na ostatní kolem sebe, stravu z toho nevyjímaje. Podívejme se na roztěkané, neustále spěchající a plnění svých představ věčně nestíhající jedince.

• Chvíli nenápadně pozorujte, jak jedí. Je to jedění, nebo spíše závod v házení toho, co jim pod ruku přijde, do žaludku? Naopak člověk klidný a sebe vcelku zvládající si dokáže jídlo náležitě vychutnat. Duchem vyspělejší člověk se zajímá o kvalitu své stravy i o její dopady na organismus. Záleží mu na tom, co, kdy, kde a jak jí.

• Objeví-li se nám v těle zánět, nežehrejme:"Mně se fakt nic nedaří."

• Dejme svému organismu odpočinout lehčí stravou /dietou/, duši v těchto dnech potěšme pěknou knihou, srdce povznášející hudbou či léčivým klidem.

• Tělo zánětem říká, že to, co jsme dělali a jak jsme uvažovali, nebylo zcela správné. Proto již v chybách nepokračujme / k tomu nám pomáhá a čas k srovnání se dává léčba/, neboť naše omyly by se mohly dále zhmotňovat a k naší nelibosti projevit významnějšími nemocemi / např. cystami, nádorky či rakovinou/. Lepší je stokrát se na chvilku zastavit než jít jednou na velkou operaci.

• Zánět je obvykle vyjádřením našeho souboje s ostatními lidmi. Začíná tam, kde chybí spokojenost s tím, co právě prožívám, co mně svým jednáním připravují druzí a kde nepřijímám jako zcela dostačující to, co nyní vlastním. Zánět přirozeně mizí a vnitřní pohoda se vrací člověku, který se ke skromnosti, porozumění, úctě a lásce k lidem opět přimknul.

• Když jiného člověka potkáme, s jistým obrazem sebe sama se střetáváme.

• Žijme proto s otevřeným srdcem a trvalým mírem v duši.

M.Hrabica: Co nám tělo říká