Každý člověk se totiž pokaždé, když zemře, znovu převtělí. Ale pouze správný život může vést k osvobození se z tohoto nekonečného cyklu.
Hinduismus vznikl před více jak 4000 lety v Indii a odtud se rozšiřoval po celém světě. V současnosti se počet jeho stoupenců odhaduje na 745 miliónů a stále se zvyšuje, což je způsobeno především faktem, že největší část hinduistů je soustředěna právě v stále rostoucí populaci Indie a jihovýchodní Asie.
Hinduistický rozmach na Západě (chápejte „ve zbytku světa“) je v poslední době způsoben především vegetariánským trendem, který je jedním z principů, nikoliv však nutných podmínek, uctívání hinduistické filozofie.
Hinduismus nemá žádného jednotného zakladatele či jediný ucelený soubor představ. Zato však uctívá rozsáhlý panteon bohů, kteří mají mnoho různých podob a ztvárnění. Díky tomu mnoho filozofů a historiků přirovnává hinduismus k velké řece, která má mnoho přítoků a jejíž voda se stále mění. Přesto principiálně zde panuje určitá nepsaná jednota, kdy všichni bohové a veškeré tvorstvo jsou součástí univerzálna nazývaného brahma.
Kolem roku 2000 př. n.l. byla oblast dnešní Indie napadena středoasijskými Árji, kteří sebou donesli řadu oslavných hymnů, v Indii nazývaných védy. Díky tomu nacházíme v prvních védách nejstarší hinduistické bohy neboli tzv. védské bohy, kterými byly: Súrja (bůh slunce), Agni (bůh ohně), Indra (statečný vůdce bohů), Váju (bůh větru) a Varuna (vševědoucí bůh, král bohů). Postupem doby však tito bohové upadli v zapomnění a byly nahrazeni v panteonu novými bohy. I když je hinduistický panteon bohů velmi rozsáhlý, vynikají zde tři důležité božské postavy, jenž se souhrnně nazývají Trimúrti: Brahma (Stvořitel), Šiva (Ničitel) a Višnu (Ochránce).
Brahma (Stvořitel) představuje nejvyšší jsoucno, nerozpoznatelnou sílu, která je původcem všeho tvorstva. Brahma je bohem stvořitelem, který v každém cyklu vytváří svět znovu. Představuje čisté bytí, čistou rozkoš a čistý intelekt. Ačkoliv je hlavním bohem triády, nejsou mu v současnosti, na rozdíl od Višnu a Šivy, věnovány samostatné obřady. Brahma představuje rovnováhu, mezi protikladnými aspekty Višnu a Šivy.
Višnu (Ochránce) představuje sílu, která drží vesmír pohromadě a umožňuje život všem bytostem. Hrozí-li světu ze strany zla nějaké nebezpečí, objeví se Višnu v jednom ze svých vtělení neboli avatáru. Těchto avatárů existuje velké množství, ale deset konkrétních má zvláštní význam. Jedná se o:
- Buddha – avatár zakladatele buddhismu,
- Matsja – rybí avatár,
- Narasimha – napůl člověk, napůl lev,
- Kalkí – válečník na bílém koni, který skoncuje se vším zlem na zemi,
- Kršna – oblíbený hrdinský avatár uctívaný jako samostatný kult,
- Kúrma – želví avatár,
- Parašuráma – avatár zvaný „Ráma se sekyrou“,
- Ráma – avatár boha Rámy (epos Rámajána),
- Vámana – trpasličí avatár,
- Varáha – vtělení kance.
Višnův kult je velmi oblíbený, zejména ve formě Kršny a Rámy. Višnu ztělesňuje lásku, soucit a řídí lidský osud. Symbolizován je se čtyřma rukama, díky nimž může dosáhnout do všech čtyř koutů vesmíru. Největším společníkem Višnu je orel Garuda, na němž Višnu létá po obloze v podobě slunce.
Šiva (Ničitel) představuje destruktivní síly. Šiva je ničitel, odmítající život a oslavující znovuzrozené stvoření. Je plný protikladů – dokáže být hrůzostrašný i mírný, je zdrojem stvoření i zániku, divoké vášně i pekelné nenávisti a touhy. Jeho destruktivní forma, často zobrazovaná jako bílá postava (v Indii je bílá symbolem smrti, popela a pohřebiště), se nazývá Bhairava. Šiva úzce souvisí i ze sexualitou, neboť jedním z jeho symbolů je lignam (mužský penis), který je často symbolem Šivových chrámů, velmi často provázený jóni (ženská vagína). Šivovým zvířecím společníkem je bílý býk Nandin, mocný symbol Šivovy síly a plodnosti, jehož sochy často hlídají vchod do Šivových chrámů.
Mezi další bohy, jenž postupem doby přešli do samostatných kultů. Ačkoliv tato složitost může být pro nehinduistu matoucí, hinduista plně chápe, že každý bůh má svůj typický atribut s nímž je zobrazován a díky tomu jej člověk snadno od ostatních odliší. Podívejme se teď na některé další bohy hinduistického panteonu (výčet není zdaleka kompletní):
Kálí – hrozivá Kálí, vražedkyně démonů se zdržuje na pohřebištích. Často bývá zpodobňována s hlavou orla, kterého usmrtila se svým obrovským mečem. Na krku má často náhrdelník z lebek, který symbolizuje reinkarnaci a obtočenou kobru. Černé tělo má potřísněné krví. Kálí symbolizuje pouto se smrtí a dává možnost uniknout z nekonečného cyklu reinkarnace.
Parvátí – je mírnou a soucitnou manželkou Šivy, kterému tvoří ideální partnerkou, především díky své starostlivosti a nekonečné aktivitě.
Lakšmí – je božskou manželkou Višny. Je to bohyně blahobytu a štěstí. Často je zobrazována s lotosovým květem (symbol duše) a mincí (symbol blahobytu). Jako Višnuova manželka ztělesňuje aktivní aspekt stvoření a tvořivou sílu.
Durga – bohyně je často zobrazována se zbraní jedoucí na tygrovi či lvu. Má prudkou povahu, ale ochraňuje dobro a ničí zlé síly. Její svátek připadá na dobu žní a symbolizuje tak plodnost.
Sarasvatí – bohyně umění je často znázorňována s knihou a indickým hudebním nástrojem (vinou). Je patronkou sanskrtu a manželkou Brahmy.
Ganéša – velmi oblíbený božský syn Šivy a Parvátí, chápaný jako bůh štěstí. Lidé se k němu modlí především při velkých rozhodnutích a nových výzvách (stěhování, zkoušky, sňatky, apod.)
Jama – hinduistický bůh smrti. Často je zobrazován jedoucí na býku a držící oprátku a kyj na chytání mrtvých. Vládne podsvětí a mnohdy jej doprovázejí dva čtyřocí psi.
Přestože neexistuje jediná konkrétní představa, jejímž přijmutím by se z člověka stal hinduista, většinu základních myšlenek posvátné literatury přijímá každý hinduista za své. Hinduisté především usilují o dosažení mókši neboli osvobození se z cyklu zrození a smrti. Tento cyklu nazývají sansára (stejně jako buddhismus). Cestou, díky níž se z tohoto cyklu můžeme osvobodit je následování dharmy, která symbolizuje přijmutí a dodržování určitých morálních závazků, které se liší podle kasty, v níž se člověk zrodil. Podle hinduismu existují 4 cíle života: úsilí o potěšení (káma), úsilí o prosperitu (artha), úsilí o morálním životě (dharma) a úsilí o osvobození (mókša). Všech těchto cílů lze dosáhnout cestou odříkání a oddanosti. Pokud člověk bude pilně po mnoho zrození cvičit, má možnost dosáhnout splynout s brahmou a dosáhnout tak mokši.
Zajímavým aspektem, který zásadně odlišuje buddhistické a hinduistické učení je hinduistický pojem átman neboli Věčná duše, který charakterizuje vnitřní lidské já. Átman je obdobou brahmy ve vesmíru a právě spojení se brahmy s átmanem se dosahuje mokši. Opakem átmanu je dživátman, který označuje každodenní běžnou mysl.
V hinduismu nalezneme i pojem karmy, která zásadně určuje příští zrození v závislosti na současných činech. Jedním z pojmů, který označuje negativní klamy, které nám brání vidět svět jako aspekt brahmy, jsou máji. Máji jsou dcerami boha Šivy a ztělesňují různé klamy (smyslnost, požitek, apod.).
Díky tomu, že hinduismus vznikl na pozadí indické společnosti, zařazuje lidi ve společnosti do jedné ze čtyř kast, kterým se říká varny (bráhmani, kšátriové, vaišjové, šúdrové). Každá kasta pak má svůj úkol, který by měla v rámci učení plnit, ale vždy se snahou dosáhnout mókši. Jednou z cest, jak ji dosáhnout je možnost stát se asketou (sádhuem). Sádhuové odvrhují veškerý majetek, mají minimum šatstva a drží se stranou od společnosti. Jídlo získávají žebráním. Někteří sádhuové zasvěcují svůj život Šivovi, který se dle pověsti vzdal všeho, aby mohl vést asketický život.
Hinduismus má také dlouhou tradici mnoha význačných učitelů. Duchovním učitelům se říká guru. Guru by měli dokonale znát učení a vést žáky na cestě ke konečnému dosažení. Mnozí z nich jsou dávání do souvislosti s posvátnými texty či komentáři k védám (nejstarší indické písemné záznamy) a upanišádám (přednášky významných učitelů a filozofů). Mezi největší učitele raného hinduismu lze zařadit starověkého filozofa Šankaru (788-820), který zdůrazňoval jednotu duše a brahmy. K novověkým hinduistickým filozofům vzpomeňme na Rámakrišnu (1836-1886) či Gándhího (1869-1948).
