Pokud v průběhu vývoje dětského imunitního systému dojde k jeho narušení, a to jak vnitřními i vnějšími vlivy, může to mít za následek jeho poruchu, která se může projevovat mnoha způsoby.
Velmi častým projevem poruchy imunity u dětí jsou často se opakující akutní nemoci, např. angíny, chřipky nebo bronchitidy. To může někdy vést k rozvoji alergie a následnému vývoji chronických obtíží, které jsou na alergii sekundárně navázány, např. atopický ekzém nebo bronchiální astma.
Vlivy, které mohou nastartovat poruchu imunitního systému u dětí je velmi mnoho. Z těch vnějších to bývá nejčastěji očkování v útlém věku, masivní medikace antibiotiky v případech opakujících se akutních nemocí, ale svůj podíl také nese znečištěné prostředí nebo stresující rodinná situace, atd. Mezi nejdůležitější vnitřní vlivy patří dědičná zátěž, průběh těhotenství a v neposlední řadě také stav matky v těhotenství, který se velmi výrazně otiskuje do „genetické výbavy“ dítěte.
Imunitní systém jako naše vnitřní armáda
Představte si imunitní systém člověka jako samostatný inteligentní organismus, který je zodpovědný za ochranu Vašeho těla před vnějšími vlivy a také za reakce našeho těla na tyto vlivy. Imunitní systém by se dal také připodobnit k veliteli armády, která se v našem těle nachází. Pokud je velitel oslaben, armáda prožívá rozvrat a není schopna bojovat. Armáda bez velitele, ať je jakkoliv početná není schopna účinné obrany a tudíž není bojeschopná. Pokud si takto představíme imunitní systém, dokážeme i vyvodit, jaká léčba bude účinná. V případě, že je imunitní systém (náš velitel) oslaben, projevuje se to tak, že jsme například často nemocní. Bakterie samotné nejsou příčinou našeho onemocnění, jelikož bakterie jsou všudypřítomné a pokud by tomu tak bylo, všichni lidi bez rozdílu by onemocněli, pokud by se dostali do styku s virem. Z praxe ale všichni víme, že to je tak, že např. při epidemii určitá skupina lidí onemocní a určitá nikoliv. To není dáno tím, že by se zdravá skupina nedostala do styku s virem či bakteriemi, ale tím, že lidé v této skupině mají silný imunitní systém, který dokáže odrazit potenciálního vetřelce (virus či bakterie) do jejich organizmu.
Klasická medicína opakované infekty většinou léčí antibiotiky. Co se ale děje při takové léčbě v našem těle? Podporuje léčba antibiotiky imunitní systém k tomu, aby se začal sám účinně bránit? Naopak. Při léčbě antibiotiky dojde jen k tomu, že naše imunita zleniví natolik, že téměř přestane plnit svou funkci. Pokud přijde do těla virus a jsou podána antibiotika, náš pomyslný velitel nemusí nic dělat, protože zvenčí přijdou antibiotika, která zahubí všechny bakterie, které se v těle nachází, bez jakéhokoliv zapojení jeho armády, která tak pomalu začíná mít dojem, že pomoc zvenčí (antibiotika) to vše vyřeší za něj a on se v případě napadení těla o nic nemusí starat. Proto při léčbě antibiotiky dochází k pozvolnému oslabování imunity a zhoršování celkové vitality člověka.
Význam horečky
Již Hippocrates řekl: „Dejte mi horečku a vyléčím dítě.“ Antibiotika potlačují přirozené obranné procesy, které jsou nutné k podpoře imunitního systému a nastolení zdraví. Jedním z takových mechanizmů je právě horečka. Horečka je reakce těla, kterou se náš organizmus snaží zbavit infekčního viru celkovým zvýšením teploty. Pokud tato horečka není příliš vysoká a je potlačena antipyretiky, dochází k pozvolnému „usínání“ naší imunity, což má za následek nižší celkovou odolnost.
V případě homeopatické léčby, která funguje na bázi informace, která v těle stimuluje obranné procesy je tomu přesně obráceně. Při podání homeopatického léku náš velitel dostane od léku přesné instrukce, co má udělat proto, aby jeho armáda byla opět neporazitelná. Proto při homeopatické léčbě není třeba stálé užívání léků a vyléčení znamená, že se tělo bude SAMO schopno bránit, při jakémkoliv pokusu o jeho napadení.
Prognóza
Klasická homeopatie nabízí účinnou pomoc v drtivé většině těchto případů. Posílením a stimulací imunitního systému zevnitř pomocí homeopatického léku dochází ve většině případů k normalizaci imunity a následnému zvýšení odolnosti bez nutnosti opakovaného používání antibiotik či jakýchkoliv jiných léků. Hlavním cílem homeopatické léčby je komplexní vyléčení nemoci v celé její šíři tak, aby v budoucnu pacient nemusel užívat žádné léky, a to jak alopatické tak homeopatické. U dětí s opakovanými akutními infekty je prognóza velmi dobrá a vzhledem k vysoké reaktivitě dětského organizmu se výsledky dostavují již během prvních týdnů léčby.
Autor: Petr Zachariáš
