Milí přátelé,
rok 2018 nám začal v plné síle a s většinou nás se od začátku nemazlí. Energie tohoto roku nás vede k propouštění všeho, co nám bránilo či brání svobodně žít a dávat i přijímat lásku. Cokoli v našem myšlení, způsobu vnímání, názorech, postojích, návycích a činech, co je překážkou na naší cestě ke štěstí, potřebuje z našeho života odejít, a tento rok nám v tom hojně pomáhá. Problém je v tom, že změnám bráníme, protože za každou změnou vidíme ztrátu namísto zisku, který posléze následuje. Vidíme jen prázdné místo, které by v našem životě zůstalo, a i když víme, že je vždy možné ho zaplnit, ne vždy jsme ochotni věřit, že by se tak skutečně stalo. A když nevěříme, že nám budoucnost přinese něco nového a lepšího, přirozeně lpíme na tom, co máme, ať je to jakékoli.
Držíme se toho, abychom to neztratili, hlídáme to, aby se to nezačalo nějak měnit, a místo abychom žili svůj život a dovolili mu se volně rozvíjet, řídíme a kontrolujeme ho plni úzkosti a nedůvěry sami. Jsme přesvědčeni, že víme nejlépe, co by jak mělo být, ale ne vždy to je pravda. Přestože sami umíme dobře poznat, co je pro nás nejlepší, a víme, co bychom si přáli, ne vždy je to pro nás nejlepší v té konkrétní formě, v jaké si to představujeme – toužíme po šťastném vztahu, ale s člověkem, s nímž ho není možné vytvořit; toužíme po finanční hojnosti, ale snažíme se jí dosáhnout cestou, která nám k ní zrovna nepomáhá; toužíme po zdravých vztazích, ale přitom máme sklony poutat se k druhým příliš nebo máme nějaký jiný návyk, kterým bychom si každý vztah zase pokazili…
Příkladů je spousta. Podstatné u nich všech je to, že někdy prostě věci mají důvod, proč se neplní, proč nepřicházejí nebo proč se neodehrávají tak, jak to chceme my. Jako lidé neumíme vidět tak daleko jako Nejvyšší Moudrost. Nevidíme hned na konec celé cesty, ale jen na pár metrů, po kterých můžeme jít. Podle těch několika metrů však nemůžeme soudit, jaký bude cíl cesty. Je nesmysl pochybovat o cíli cesty jen proto, že na těch několika metrech před námi nic není. Spousta z nás to však dělá. Vydá se na cestu za něčím, co si přeje, ale když nevidí výsledky, odsoudí velmi brzy celou cestu i s cílem. Řeknou, že to není možné, a v celém procesu se zastaví. Zůstávají pak stát na místě a stěžují si, že se v jejich životě nic nemění.
Změny, které přicházejí s energií tohoto roku, nám mají pomoct popojít dál, což nemusí být příjemné, když nevidíme dál než na těch pár osvětlených metrů. Ale když budeme změnám důvěřovat a vkročíme i do těch dalších, pro nás zatím neviditelných úseků cesty, odhalí se nám. Chce to odvahu, ale stojí to za to. Naši andělé samozřejmě chápou, že máme strach, zvlášť když jsme už tolikrát prožili zklamání nebo jiné rány, které otřásly naší vírou a kvůli kterým možná nevíme, co si vlastně máme myslet, čemu máme věřit. Připomínají nám však, že se v našem životě událo i mnoho šťastných změn a že na to zapomínáme proto, že naše mysl ignoruje pozitivní události a uchovává si v živé paměti jen to nejhorší. Je to mechanismus ochrany, snahy zůstat připravení na každé další možné ohrožení. Naše mysl je na prvotní úrovni nastavená na přežití, a podle toho pak reaguje a funguje. Třídí naše zážitky podle priority přežití – pozitivní událost byla sice hezká, ale ta negativní hraje roli v naší bezpečnosti, a proto má prioritu. Jinými slovy, hlavní slovo má v našich životech strach a snaha zabraňovat jakémukoli potenciálnímu ohrožení. (Zvláště to platí pro ty, kdo utrpěli opravdu velký otřes nebo traumatickou událost.) Místo abychom žili svůj život a nechali ho volně plynout, úzkostně řídíme každou jeho část, hlavně aby se nestalo něco, co nechceme. Náš život tak ovládá strach a ne láska. Na nás je, abychom se naučili nenechávat rozhodovat svou mysl a strach. Svobody a štěstí dosáhneme jen tehdy, když se svého života chopíme my sami a nedovolíme strachu, aby nám diktoval, co jak máme dělat, aby se stalo to či ono a aby se to stalo tak a tak.
My svůj život nemáme ovládat a už vůbec ne jen hlavou. My máme svůj život ŽÍT. Toto téma se nám nyní opakovaně vrací a bude pravděpodobně hlavním tématem pro celý tento rok. ŽÍT svůj život a ne ho ovládat a řídit tak, aby pro nás bylo všechno předvídatelné a jisté. Musíme se naučit, že ne vždycky budeme všechno vědět a že to ani nepotřebujeme. Že život je v každém okamžiku takový, jaký být má, a to je v pořádku.
Držet se minulosti a strachovat se, aby se náhodou neopakovala, je nešťastný způsob, jak promrhat každý dnešek. Právě přítomností si utváříme svou budoucnost. A pokud neustále tápeme v minulosti, vnášíme si ji i do přítomnosti, a tím i do budoucnosti. Často se pak stane, že ano – že se zopakuje. Avšak místo abychom si uvědomili, že nám to jen zrcadlí potřebu pustit se minulosti a přestat si přitahovat totéž i nadále, ještě více se utvrdíme v tom, že jsme měli pravdu a že se tyto věci dějí a musíme se před nimi mít pořád na pozoru. Vzniká tak koloběh zbytečné bolesti, kdy prožíváme bolestivé události, bojíme se jich, a tím, že se jich bojíme, si je k sobě opětovně přitahujeme, a o to více se jich pak bojíme. Leden i únor jsou pro nás úvod do rozpojování těchto cyklů. Ať už jsme prožili nebo prožíváme jakékoli těžkosti, zrcadlí se nám nyní něco důležitého – že je třeba něco změnit. Opakované negativní zkušenosti mají někde svůj začátek. Najděme ho a utněme celou tu následující šňůru opakujících se zranění. Uzdravme prvotní zranění, a ono se nám přestane v životě kopírovat. Vzdejme se také negativních afirmací jako „Stejně to zase nevyjde, stejně mě zase zklamou, stejně je v tom určitě nějaký háček…“ Chceme-li, aby se věci začaly měnit, musíme se začít měnit my. A tento rok nám v tom pomůže. ♥
– Magda
* * *
Výklady pro jednotlivé týdny se mohou vzájemně překrývat a nejsou proto přesně omezeny konkrétními daty. Stejně tak se doba trvání toho kterého významu může u každého z nás individuálně lišit. Při čtení výkladu věnujte pozornost také svému vlastnímu osobnímu vedení, které konkrétněji doplňuje toto společné a které přichází ve formě nápadů, myšlenek, pocitů, vizí, slov, synchronických událostí apod. Pro výklad používám Tarot strážných andělů od Doreen Virtue a Radleigho Valentinea.
Pro první únorový týden je tady Trojka Myšlenek, karta žalu a léčení našich srdcí. Krásně navazuje na úvodní promluvu, protože poukazuje na stará zranění a zklamání, která se v našich srdcích zakořenila a kvůli nimž jsme zahořkli a přestali důvěřovat. Naše uzavřená srdce se skrze tuto kartu hlásí o pozornost, protože si přejí být otevřená – chtějí milovat a být milovány. Chtějí lásku dávat i přijímat. To ale nejde, když jsou zavřená kvůli strachu a staré hořkosti. V tomto týdnu (a možná i dalším období, bude-li zapotřebí více času) budou tedy naše srdce otevírána, a to jako odpověď na naši vlastní žádost a modlitby. Může se stát, že se v nás ona stará bolest něčím probudí, připomene, aby mohla být vyplavena na povrch. Je důležité si pak uvědomit, že se opravdu jedná o něco, co nám přišlo na pomoc, a ne o „další ránu“. Je důležité nedívat se na tyto chvíle jako na ublížení, ale jako na dar, který nám přišel pomoci s otevřením našeho srdce. U srdcí, která jsou hodně zatvrzelá, často i hodně dlouhou dobu, bývá smutek nakonec jediným klíčem k jejich odemknutí. A tak se na to takto dívejme. Není to nic, čeho bychom se měli bát – naše srdce se touží otevřít, a to proto, abychom měli život plný lásky. Můžeme se ještě více uzavřít a cítit se ještě více ukřivdění, a nebo se konečně otevřít. Rozhodnutí je na nás.
Tato karta vypovídá také o tom, že zklamání a jiné nešťastné události, které se v našem životě opakují podle stále stejných nebo velmi podobných vzorců, mají někde svůj původ a máme ho najít a uzdravit. Mohl nás kdysi podvést partner a od té doby můžeme neustále narážet na další a další podvádějící osoby. Mohl nás kdysi zradit jeden z rodičů nebo jiná blízká osoba a od té doby ve svém životě možná narážíme na další a další zrádce. Mohli jsme kdysi získat pocit těžké viny, a od té doby potkáváme lidi, kteří ho v nás znovu a znovu probouzejí a znovu a znovu nám něco vyčítají. Mnohé věci, které opakovaně prožíváme, nás mají pouze dovést na úplný začátek – k prvotnímu zranění, které se v nich pouze opakovaně připomíná, aby mohlo být vyléčeno. Dejme si pozor, abychom se místo toho ještě více neponořili do negativity a pesimistických přesvědčení. Tak totiž daná lekce nesplní svůj účel a bude muset přijít znovu. Naše cesta k uzdravení a svobodě se tak jen prodlouží a zdrží. Využijme všeho, co nám nyní přijde pomoci otevřít naše srdce a vyplavit z něj všechen ten smutek a bolest. Není to vůbec nic špatného.
Pro druhý únorový týden vyšla karta Pomocník Myšlenek. Ta vypovídá o tom, že se dá do pohybu spousta věcí – a může přitom vzniknout i poměrně velký chaos. Je to kvůli přeuspořádávání našeho života v souladu s tím, co si v něm opravdu přejeme mít a co v něm naopak nemá co dělat. Chaotické přeuspořádávání je normální a zdravou součástí procesu uzdravování a vytváření nových začátků.
Toto období se může dotknout naší citlivé potřeby předvídatelnosti. Je možné, že v tomto čase nebudeme moci předvídat téměř nic. Máme tak šanci naučit se přijímat neočekávané. Když se naučíme být v klidu a pohodě i přesto, že netušíme, co jak bude a co může přijít, odstraníme tak jeden z hlavních bloků, které ovládají náš život. Zbavíme se tak úzkostlivé potřeby kontroly nade vším a nade všemi, čímž si ušetříme mnoho energie. Hned budeme svobodnější. Tento týden je pro nás tedy příležitost k odstranění dalšího bloku z našeho života – strachu, že když nebudeme všechno předem vědět, stane se něco strašného. Život nám nikdy nepřinese nic, co bychom nezvládli a co by pro nás a náš život nebylo důležité. Přestože jsme mohli v důsledku mnoha ran a zklamání získat pocit, že život nám chce jen ubližovat, není to tak. Jen jsme si to mylně vyložili. Neuměli jsme se na to podívat jinak. Nevěděli jsme o jiných způsobech, jak takovou věc vnímat. Neviděli jsme žádné souvislosti s budoucím štěstím a svobodou. Máme tedy nyní životu dát šanci ukázat nám, co všechno skvělého a nového může vzniknout, když mu dovolíme rozbourat to staré a nefunkční, tak jako když prudký vítr strhává z větví stromů staré listí. Nikdy nepřijdeme o nic, co by pro nás mohlo být dobré.
O třetím únorovém týdnu nám vypovídá Pětka Myšlenek, která poukazuje na naši ukřivděnost a vztek na všechno a všechny, kdo nám nějak uškodili. Je přirozené cítit bolest a hněv, když nám někdo ublíží. Stejně tak je přirozené chtít dosáhnout vyrovnání a spravedlnosti. Tato karta však poukazuje na to, jak touha po této spravedlnosti ničí náš vlastní život, zejména tehdy, když žádné spravedlivé vyrovnání nevidíme. Velmi úzce to souvisí s tématem odpouštění – tj. puštění se vzteku, který NÁM ubližuje. Obvykle lidé uvažují takto: „Když se budu tím, co se stalo, pořád zabývat, vztekat se a pořád dotyčnému připomínat, jak hrozně mi ublížil, dosáhnu tím spravedlnosti, protože ho tím potrestám.“ Bohužel však tento přístup trestá v první řadě nás, protože jsme to MY, kdo v sobě tento jedovatý hněv přechovává. Pokud je možné a jsme vedeni k tomu, abychom nějakého vyrovnání konstruktivním způsobem dosáhli, jistě toto vedení následujme. Nejedná se však o nutkání ega! Ego nám našeptává, abychom ubližovali. K tomu by nás Nejvyšší Moudrost nikdy nevedla. Nejvyšší Moudrost ví, že ubližováním nazpět nikdy nedosáhneme žádného štěstí, a ještě si tím pošpiníme svou vlastní karmu. Je jasné, že se chceme vyjádřit a dát dotyčnému najevo, čeho se dopustil, ale je zbytečné v sobě tuto energii udržovat. Pokud tedy cítíme, že potřebujeme něco říct, řekněme to. Pokud cítíme vedení k nějakému kroku, jenž by mohl vést k nápravě či vyrovnání, aniž by to vycházelo z nutkání ega, pak to udělejme. Ale poté se toho pusťme a už se k tomu nevracejme.
Stará ukřivděnost špiní naši energii. Zbavuje nás naší přitažlivosti. Zatemňuje naše světlo. Někdo by možná mohl říct, že mu to za ten pocit uspokojení stojí. Někdo namítne, že nevztekat se a nebýt ublížený vlastně znamená předstírat, že je všechno v pořádku, a to přece nejde. Nikdo však po nás nechce, abychom popírali, co se stalo, a mávli nad tím rukou. Chce se po nás, abychom byli svobodní – abychom se nestali otroky vlastního vzteku. To se netýká druhých, týká se to nás. Jsme to my, kdo tím přichází o každý další den možného radostného života. Jsme to my, kdo se sám okrádá o pocity štěstí, když lpíme na touze vidět druhého trpět za své činy. My tu nejsme pro to, abychom dohlíželi na potrestání všech, kdo nám kdy něco udělali – o to všechno se u každého člověka stará zákon příčiny a následku. Nejvyšší Moudrost ví, že ubližovat si hněvem a kazit si svůj vlastní život nám nic nepřinese, a ještě nás obere o to hezké, co stále máme. A protože také ví, že my sami si to nepřejeme, tak nás na to v tomto čase bude upozorňovat.
Všímejme si svého sklonu k otevřené či pasivní agresi ve svém chování, pramenícího z neuspokojené představy o dosažení spravedlnosti. Naučme se žít v míru i s vědomím, že ne všechno dopadlo tak, jak by podle nás mělo. Naučme se přenechávat následky činů druhých zákonu příčiny a následku a zaměřme se místo nich na sebe a na to, abychom my sami žili co nejlépe a měli ve svém životě co nejvíce lásky. Vzdejme se emocí ukřivděnosti, zahořklosti a touhy po potrestání druhých, které jen špiní naše vyzařování. Vzdejme se nepřejícnosti vůči těm, kteří z našeho pohledu mají něco, co my nemáme. Přestaňme se vztekat a ubližovat si tím. Jen bychom si tak vytvořili další problém – možná mnohem vážnější, než si uvědomujeme. Přechovávání starého hněvu, ukřivděnosti a nepřejícnosti může vést i k vážným zdravotním problémům. A za to NIC na světě nestojí.
S tímto tématem mimo jiné souvisí i naše vztahy a to, jak odpudiví můžeme být pro druhé lidi, vyzařují-li z nás takovéto energie. Chceme-li mít v životě více lásky a být pro druhé přitažliví, uděláme sobě i jim velkou službu, když budeme ochotni své srdce očistit ode vší staré špíny a ponechat ho otevřené něčemu mnohem krásnějšímu.
Pro čtvrtý únorový týden tu máme Léčitele Myšlenek, karty pořádku a uklízení, a to nejen fyzického, ale zejména myšlenkového a emočního. Je to už čtvrtá karta v tématu Myšlenek. V podstatě celý tento měsíc bude o vnitřním úklidu. O vymetání starého vzteku, bolestí a zklamání ze svého srdce, o uzdravování našich ran, o velkém očišťování sebe samých od starých emočních a myšlenkových nánosů, které zcela zakryly nás samé – ty, jimiž hluboko pod všemi těmi nánosy skutečně jsme.
Vedle emocí a myšlenek, které nám ubližovaly, je však třeba uklidit také ve svých vztazích a lidmi, s nimiž se stýkáme. Pobýváme s někým jen z pocitu viny nebo povinnosti? Pobýváme s někým, kdo po nás chce, abychom mu pořád pomáhali, ale přitom se svým životem nic nedělá? Pobýváme s někým, kdo nás unavuje svou negativitou? Naše vztahy by měly vzkvétat. Pokud nevzkvétají a nic z toho, co pro ně děláme, nemá efekt, je načase se místo nich začít věnovat jiným, které vzkvétat budou a ve kterých se naše snaha je udržovat bude také projevovat. Jednostranné a dysfunkční vztahy, na jejichž stavu se nic nemění bez ohledu na to, jak moc se snažíme o ně pečovat, jsou jen zbytečnou ztrátou naší energie, která může být důležitá jinde. Vytřiďme si tedy vše, co už v našem životě nefunguje, a jednoduše to propusťme ze svého života pryč. O nic tím nepřijdeme.
Některé vztahy nemusíme vyloženě opouštět – někdy stačí s danými lidmi jednoduše netrávit tolik času. Tady však andělé varují ty z nás, kteří mají sklon hledat omluvy pro své dysfunkční vztahy a jejich účastníky, a ty, kteří neumí říkat ne a neumí si stát za sebou a svými hranicemi. Týká se to těch z nás, kteří raději trpí nepříjemný kontakt, než aby museli trpět případnou reakci druhého na nový stav věcí. Pro tyto osoby je toto tedy další lekce a příležitost zbavit se něčeho, co jim brání ve štěstí – návyku udržování dysfunkčních vztahů ze strachu, že se na ně někdo rozzlobí nebo je z něčeho obviní. Nenechme se vydírat strachem – jestliže se necítíme svobodní my, necítí se tak ani ti druzí, byť se mohou navenek jevit spokojeně. Udržování spoluzávislých vztahů škodí jak nám, tak i jim.
* * *
SHRNUTÍ
Celý únor bude plný příležitosti k tomu začít odbourávat nezdravé návyky v myšlení, vnímání a chování. Budeme pohlížet sami do sebe a uklízet. Budeme třídit, co ve svém životě chceme a co v něm mít nechceme. Bude k tomu však třeba ochota přiznat si své stíny a s nimi i skutečnost, že si za některé problémy opravdu můžeme sami. Není nic špatného na tom dělat chyby. Všichni se učíme. Nebojme se tedy na své stinné stránky a nepříjemné vlastnosti pohlédnout. Teprve když přijmeme, že je máme, můžeme s nimi začít pracovat. Dokud je budeme popírat, svalovat vinu na druhé nebo na vnější okolnosti a stavět se do pozice obětí, nehneme se z místa. Přestože jsme opravdu mohli utrpět mnoho ran vinou druhých, nijak nám nepomůže lpět na jejich obviňování a opakovaně oživovat minulost ve své mysli nebo i v srdci. Naší prací pro tento měsíc je uvolnit postupně všechen hněv a bolest, které jsme v sobě dosud nosili, způsobem, který nikomu včetně nás neuškodí, a tím se zbavit obrovského břemene, jež nás množná i velmi dlouhou dobu zbytečně zatěžovalo a bránilo nám v postupu vpřed. Je to služba, kterou děláme sami pro sebe, nikoli pro druhé. Je to o rozhodnutí přestat v sobě udržovat emoce, myšlenky či návyky, které nám ubližují. A přestat si ubližovat je projevem zdravé lásky a úcty k sobě a svému životu.
Přijměme lekce, které nám únor nabízí, protože pokud se je naučíme, byť to třeba nevyjde hned napoprvé, pak nejen, že nám bude v životě mnohem lehčeji a budeme šťastnější, ale zároveň se nám podobné situace přestanou v životě opakovat, protože již splní svůj účel.
Nejprve se tedy rozhodněme, že naše štěstí je pro nás důležitější než strach a lpění na starých křivdách. Nejsme-li vedeni k nějakému konkrétnímu konstruktivnímu řešení, pak přenechme dohled nad důsledky činů druhých na zákonu příčiny a následku a začněme se starat o sebe místo nich. Osvoboďme se od úzkostlivé snahy všechno řídit a ovládat tak, abychom věděli, co jak bude, a přijměme život se vším, co k němu patří – včetně nepředvídatelnosti a nejistoty.
Přestaňme bojovat s tím, co se nám nelíbí, a zaměřme svou energii místo toho na věci, které nás těší a na ty, které můžeme sami utvářet. Začněme žít v přítomnosti. Pracujme s materiálem, který máme právě teď. Minulost nezměníme, můžeme jen uzdravit svůj vztah k ní. Budoucnost ještě nenastala, ale co se v ní objeví, záleží do velké míry na tom, co děláme teď. Je tedy velkou a dobrou investicí zapracovat nyní na svém uzdravení, vyklidit ze svého života všechno, co do něj už nepatří, a otevřít dveře novým, nepoznaným věcem. Přijměme nejistotu a chaos jako dar, díky kterému se bude moci přeskupit a přeuspořádat všechno tak, aby to pro nás skutečně fungovalo.
Naši andělé budou stále s námi a vždy budou připraveni nám pomoci, když je požádáme a dovolíme jim to. ♥
* * *
Chcete-li podpořit mou činnost finančním příspěvkem, s láskou a vděčností ho uvítám ♥
* * *
Číslo účtu: 2000715953/2010
IBAN: CZ9320100000002000715953
SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX
* * *
Srdečně děkuji za jakoukoli formu podpory, včetně přeposlání textu dalším lidem, kterým by mohl pomoci 🙂
Zdroj: www.andelskydenik.blogspot.cz
