Láska. Všichni ji v sobě nosíme, všichni po ní prahneme, i když někdy tvrdíme, že ji nepotřebujeme. Láska nám komplikuje život, láska nás povznáší, ale i posílá do černých hlubin. Láska dokáže divy, léčí a díky ní mnohdy přežijeme i ty největší těžkosti.
Každý z nás se ale lásce učí jiným způsobem a také ji jinak vnímá, překládá si ji a prožívá. Jak lásku dokážeme vnímat, prožívat a dávat, to nás většinou učí naši rodiče, ještě když jsme úplně malí. A, promiňte mi opět tu realističnost, to bývá většinou ten problém.
Jak sama zažívám se svými klienty, jen málokdo je dnes schopen pohybovat se v oblasti lásky zdravě. Umět ji vnímat, dávat a vůbec, dobře chápat, co to vlastně láska je. Dnes vám představuji nejčastější pokroucené názory na oblast lásky.
Láska = bolest a ublížení
Každý z nás si to zažil, milujeme někoho a prostě to nevyjde. Najde si někoho jiného, opustí nás anebo my jeho/ji. Rozchody, pláč a emoce, to všechno k lásce někdy patří. Avšak neznamená to, že bolest je synonymem lásky. Ta je v reálu něco, co do našeho života přináší radost, svobodu a energii. Pokud se často cítíte v lásce být zrazováni a ubližováni, budete si muset zjistit, jaké zápisy vám již v dětství právě v této oblasti vznikly. Mohou to být například:
Máma mě nemá ráda.
Pro tátu jsem otrava.
Táta mě nechtěl.
Jsem tu navíc.
Neměla jsem se narodit.
Určité emoční zápisy vám budou vždy způsobovat to, že nebudete prociťovat lásku pozitivně, ale ve vašem životě se budou vždy nastavovat v oblasti lásky negace.
Láska = neustálé nadšení
Další, a velice zajímavou, paskvilností překladu lásky je dojem, že k lásce patří neustálé nadšení. To znamená, že pokud jsem s partnerem, je to po celý život jako v romantickém filmu. Jenže ten film, když skončí, jak vypadají hlavní hrdinové po 20 letech?
Pořád se na sebe zamilovaně usmívají, objímají a píší si 50 SMS za den? To pravděpodobně ne, že? Máme někdy mylný dojem, že láska je propojená s neustálým nadšením, které ve vztahu musí být. Jak nadšení pomine, často hledáme to pobláznění s někým jiným a bouráme tak něco, co by bylo funkční. Láskyplný vztah však není jen o nadšení.
Dlouhodobě je o pevném přátelství, vděku a prostě faktu, že toho druhého vedle sebe mám a nemusím nic dělat, nijak se snažit. Pokud máte pocit, že váš partner/ka musí být pořád nadšený/á, možná jste v dětství zažívali následující situace:
Máma po vás mohla vyžadovat neustálé vyjadřování lásky a nadšení.
Máma byla buď nadšená anebo se s ní nedalo vydržet.
Doma jste nezažívali konstantní pohodu mezi rodiči. Buď se milovali nebo nenáviděli.
Měli jste nedostatek lásky a máma ji dávala jen za určitých okolností, avšak ve velkém (narozeniny, Vánoce).
Láska jen v určité formě a za určitých okolností
Určitě znáte ve svém okolí alespoň jednu dívku, která se úplně změnila poté, co si našla nového partnera. Najednou má jiné vlasy, jinak se chová, nechodí tolik mezi přátele. Někdy se mylně domníváme, že budeme milováni jen v určité formě a tak se přizpůsobujeme našim novým protějškům. Již si ale neuvědomujeme, že díky tomu potlačujeme svoji identitu a riskujeme, že budeme žít život někoho jiného, ne náš vlastní. Pokud máte tendenci se vlévat jak vosk do formy někoho jiného, dost pravděpodobně máte následující emoční nastavení:
Takovou, jaká jsem mě, nikdo nebude mít rád.
Mou skutečnou tvář blízký nemá rád.
Láska je podmíněná.
Láska přichází mimořádně.
Když uklidím, máma mě má radši.
Když se přizpůsobím, táta má klid a má mě radši.
Přitom úžasnost lásky je právě v tom, že jsme milováni takoví, jací jsme. Náš partner a rodina nás přijímají se vším všudy a jsou s námi i v době, kdy nám je ouvej. Láska je přece svobodný a dobrovolný stav, který sám plyne. Není to parametricky omezený stav, do kterého bychom se měli vejít.
Láska v případě, že jsem dokonalá a perfektní
Posledním častým paskvilem v oblasti lásky je fakt, že budeme milováni, jen když jsme perfektní a dokonalí. Mnohé dámy se tak fintí od rána do večera, podstupují plastické operace a žijí v neustálém strachu, že je partner opustí, když budou mít pár kilo navíc. Páni se zase snaží vydělat co nejvíce peněz, maximálně partnerku sexuálně uspokojovat a také ji neustále zahrnovat dárky, aby nestrádala. Přitom můžeme být milováni, i když nejsme jak hollywoodská hvězda, nemyslíte?
Další časté láskyplné paskvilnosti:
Láska přichází mimo domov.
Lásky nikdy není dostatek.
Lásku si musím pojišťovat.
Lásku lépe cítím, když je nestabilní.
Stabilní láskyplný vztah – nuda.
Dávání svobody – ztráta lásky.
Pokud si chcete tento život užít, měli byste se naučit to základní – a to vnímat i dávat lásku zdravě. Naučit se, co to vlastně láska je a odstranit ze svého života pomocí emočních rovnic paskvily, které v oblasti vnímání a prožívání lásky máte.
Autor: Lenka Černá
