Jsme podřízeni jen svému vlastnímu vědomí. „ To může být pravda pro tebe, nikoliv však pro mě“, je dobrá afirmace, kdykoliv uslyšíte nějakou hrozivou předpověď.
Je docela možné, že někdy pacient bude vědět o nemoci více než lékař. Koneckonců – nemoc máte vy, a tak víte přesně, co to s vámi dělá. Proto doporučuji prostudovat si vše dostupné o vaší nemoci, co vám přijde do ruky. Člověk musí být informován – lékařsky i všeobecně. Musíte se stát aktivním členem lékařského týmu. Uvědomte si, že lékař je pouze vaším odborným poradcem. Není žádnou konečnou autoritou a už vůbec ne Bohem. Úcta musí být oboustranná. Vyberte si takového lékaře, který vás vyslechne, který má ohled na vaše city a obavy a není nevšímavý k vaším otázkám. Lékaře, který vám vysvětlí podstatu různých léčebných procedur a jejich výhody. Který vás seznámí s vedlejšími účinky léků a nabídne vám, pokud to jde, alternativy. Váš lékař by vás měl také podporovat ve změně životosprávy a dalších léčebných aspektech. Pokud váš současný lékař nevyhovuje tomuto popisu, najděte si jiného.
Zcela souhlasím s názorem, že pacient by měl úzce spolupracovat s lékařem. Jsou lékaři, kteří mohou říci, že jejich pacientům se navzdor statistikám daří dobře ( rakovina, AIDS apod. ). Jsou to lidé, kteří překypují vitalitou, což je zcela v rozporu s dosud známou lékařskou literaturou a populárním tiskem. Když se s takovými lidmi setkáváme, musíme si položit otázku, proč někdo s tak vážnou chorobou, si vede tak dobře, zatímco ostatní jsou na tom tak zle ?.
Poznatky ze studia medicíny a biologie vedou k přesvědčení, že tyto rozdíly jsou způsobeny dědičnými faktory a kondicí. Ovšem v poslední době to spíše naznačuje to, že lidé, kterým se daří lépe, vidí prostě svou situaci jinak. Věřím tomu, že současně žijeme v několika doménách. Dvěma základními doménami jsou FYZICKÁ REALITA a životní ZKUŠENOSTI. Většina lidí považuje své životní zkušenosti za výsledek tlaku okolí. Toto pojetí je však diskutabilní. Výstižnější je tvrzení, že naše zkušenosti jsou funkcí naší interpretace okolí.
Je tomu tak prostě proto, že žijeme v moři jazyka, což vede k tomu, že někdy špatně chápeme význam slov. Nedávno proběhly vysoce seriózní výzkumy hypertenze ( vysokého krevního tlaku ), které ukázaly, že jedním ze silných stimulátorů zvýšení krevního tlaku je lidská mluva. Jako jeden z nejlepších způsobů, jak kontrolovat patologické zvýšení krevního tlaku , je změnit lidský dialog.
Tento výzkum přispěl k rozšíření dosavadního chápání příčin nemocí o další rozměr. V tomto případě se jedná o člověka jako mluvící bytost. Znám mnoho lidí s vážnou „ smrtelnou „ nemocí , kterým se po zjištění jejich diagnózy podařilo navázat romantický vztah a to díky tomu, že byli ochotni změnit způsob, jak o sobě a o své situaci mluvit. To, jak se nám daří a jak se cítíme, závisí na výkladu našich životních zkušeností. Můžeme se mít dobře za všech okolností. Naopak můžeme mít příznivou každou okolnost, včetně zdraví a síly a necítit se dobře.
Pro některé lidi je to hůř pochopitelné, neboť podle této koncepce se mohou „ mít dobře „ i lidé s rakovinou nebo AIDS – pokud posuzujeme jejich účast na každodenním životě, pocit radosti, nadšení a lásky. Řada lidí není schopna prožít tyto pozitivní stavy mysli, pokud nejsou splněny jejich podmínky. Avšak neschopnost mít silné pozitivní zkušenosti není způsobena nedostatkem určitých okolností. Jedná se mnohem spíše o naučený způsob myšlení.
Skutečné štěstí je individuální volba. Tato volba zahrnuje posun myšlení od chápání sebe sama jako bezbranné oběti na tvůrce zážitků. Tato diskuse o zodpovědnosti je velmi obtížná, neboť řada lidí spojuje pojem zodpovědnosti s pojmem viny. To je také koncepce, podle které často vychováváme své děti. Když jsme jako děti udělali něco, co se našim rodičům nezdálo, říkali tomu „ nezodpovědnost „, přičemž měli na mysli vinu. Setkáváme-li se s pacienty, kteří se brání zodpovědnosti, zpravidla se ukáže, že se brání tomu, aby jim někdo kladl za něco vinu. Pochopitelně však můžeme odmítnout vinu, , ale nemůžeme se vyhýbat zodpovědnosti. Zodpovědnost prostě máme, ať si to uvědomujeme nebo ne.
Věřím, že je to důvod, proč lidé s rakovinou nebo AIDS, kteří si uvědomují svoji zodpovědnost, brání označení „ oběti „ rakoviny nebo „ oběti „ AIDS „. Podle jejich uvažování jsou prostě lidmi s rakovinou, nebo lidmi s AIDS a neprožívají svůj život jako oběti. Vytvářejí si život plný lásky, aktivity a často na vysoké úrovni osobního štěstí.
Medicína jako přírodní věda nemůže nijak zajistit, aby se člověku skutečně dařilo dobře. Prevence nemocí či jejich léčba, to nejsou synonyma skutečné pohody. Chceme-li takové pohody dosáhnout, musíme podstatně rozlišit léčebné působení. Je třeba rozšířit pojem medicíny jako takové. Věřím tomu, že takové působení, které vede k navození pocitu vnitřní pohody, značně napomáhá vlastnímu léčebnému procesu těla. Dále věřím tomu, že je třeba vytvořit si to, čemu se říká LÉČEBNÁ ATMOSFÉRA. O této atmosféře si řekneme příště.
Iva Hédlová podle Louise L. Hay
Zdroj: www.zdravi4u.cz
