Honza Menděl je úžasný kluk, s kterým jsme se jakousi náhodou ( nic není náhoda ?! ) nakontaktovali před několika lety. Od té doby mi posílá zajímavé věci, které buď sám vymyslel nebo upozornil na věci, které se mu zdály být zajímavé. Ta, kterou Vám teď předkládám mi dneska přišla emailem. Honza má taky velice rád Lornu Byrne a její svět andělů, sám se podílel na její návštěvě v ČR a založil webové stránky o ní a jejích aktivitách.
Jsou na této adrese: www.andelevmychvlasech.cz
Honza krásně překládá texty, sám píše články o všem možném z duchovní oblasti a uchvátila mě otevřenost jeho vlastních zážitků. Čtěte jeho články, jsou zajímavé a poučné i když možná některé ezoteriky pobouří. Vždy mají smysl a já osobně si z nich vždycky odnesu to pravé. Honzo díky za to, že to myslíš s duchovnem až tak vážně a varuješ před některými populistickými kroky těch, kteří se v ezoterice pohybují. Polarita je důležitá.
Ještě jednou díky, Iva Hédlová
Před několika měsíci jsem poprvé slyšel o Anitě Moorjani a jejím zážitku klinické smrti. V nějakém článku ji zmiňovala Lorna Byrne. Zpočátku mě to nijak nelákalo. Říkal jsem si „no jasně, klinická smrt, tunel, světlo, návrat zpět, radost… to známe, nic nového“. Jenže v posledních týdnech na mě její jméno a knížka začaly vyskakovat z různých koutů a ve mně začal sílit pocit, že bych si jí měl přečíst, že bude dobrá. Tenhle víkend jsem to tedy udělal. Sedl jsem si k ní a přečetl ji.
Musím říct, že knížka hodně překonala moje očekávání. Příběh Anity je zajímavý především kvůli kontextu, který předcházel jejímu zážitku a který pak následoval. Navíc její případ vyrazil dech všem lékařům, kteří se s ním seznámili, a opět o kus posunul hranice toho, co lékařská věda považuje a prohlašuje za ještě možné a už nemožné.
Anita dostala rakovinu. Rakovina se zhoršovala. Anita je z indické rodiny a žila v Číně. Jakmile se dozvěděla o nemoci, začala proti ní bojovat všemi alternativními východními i západními metodami a skutečně se jí podařilo nad rakovinou téměř zvítězit, jenže jakmile najela zpět do každodenních kolejí, nemoc udeřila s ještě větší vehemencí. Došlo to tak daleko, že skončila na lůžku, polomrtvá s kyslíkovou bombou, až jí začaly vypovídat orgány a Anita upadla do kómatu. Lékaři jí nedávali sebemenší šanci. Její tělo bylo plné nádorů, z nichž největší dosahovaly velikosti citrónů. Byla v kómatu asi 20 hodin a během té doby se nacházela mimo své fyzické tělo. Tam pochopila, jak si nemoc sama způsobila a že pokud se s tímto uvědoměním vrátí, opět se uzdraví, aniž by pro to musela cokoliv udělat. Anita se vrátila a za pár týdnů nebyl v jejím těle jediný nádor.
Poselství, které si přinesla z onoho světa a které kompletně uzdravilo její skrz na skrz nemocné tělo v rekordním čase, se týká nás všech, je prosté a přesto tak silné. Je tak prosté, že na něj často zapomínáme i my, kteří si myslíme, že už žijeme dobrý a duchovní život. Ta knížka se mě hluboce dotkla. I když je obsah jejího příběhu dost odlišný od příběhu Louise L. Hay, řekl bych, že tahle knížka je volné navázání na stěžejní myšlenku z knihy Miluj svůj život. Miluj svůj život přináší ohromné pochopení nemoci, Musela jsem zemřít toto pochopení posouvá o stupeň výš.
Kniha i autorka jsou mi sympatické také proto, že z jejího příběhu je cítit, že v žádném případně netoužila po popularitě nebo na svém zážitku vydělat. Sláva a věhlas, které se jim oběma dostalo, jí vlastně zaťukaly na dveře a všechno se událo tak nějak samo. I v tom je kouzelné poselství tohoto příběhu – když se má něco stát, tak se to stane a nemusíš pro to udělat nic, jen reagovat na to, co k tomu přichází!
Doporučil bych tuhle knížku komukoliv, zdravému i nemocnému, věřícímu i nevěřícímu. Vždycky, když už si myslím, že mě žádná další knížka nemůže překvapit, přijde nějaká nová, která zahraje na strunu, o které jsem ani netušil, že existuje. Prostě moc a moc a moc a moc a moc vám tu knížku doporučuju. Mnohem víc než o nemoci nebo klinické smrti je především o životě a ten se týká nás všech! 😉
Jan Menděl
