Odpojili jsme se od zdroje, sami od sebe, od všeho a všech. Zapomněli jsme kým skutečně jsme a naše životy začaly ovládat nevědomé programy ega. Propadli jsme nedostatku pocitu štěstí. Vytvořili jsme společnost nedostatku, nebezpečí a strachu. Společnost, která chce zničit sama sebe i planetu, která ji hostí.
Trpíme pocitem viny a nedostatkem lásky. Kupujeme si novodobé odpustky tím, že dáváme peníze a energii těm, kteří se rozhodli trpět ještě více, než trpíme my. Kupujeme si lásku i pocit štěstí penězi, věcmi, i stále novými, drahými a nesmyslnými hračkami. Neustále vyžadujeme pozornost a manipulacemi a lstí se dožadujeme lásky. Věty „když neposlechneš, nebudu tě mít rád“, jsou toho krásným důkazem. A mohl bych uvést spoustu dalších podobných příkladů.
To, co nám chybí, hledáme vně sebe, v dětech, v partnerovi, prostě ve druhých. Ve skutečnosti o ně většinou ani nestojíme. Nedokážeme je přijímat, tedy milovat takové, jací jsou právě teď. Potřebujeme jen jejich energii. Chceme aby plnili naše očekávání. Chceme, aby za nás žili naše vlastní sny. Jenže oni nám jen zrcadlí to, co sami na sobě nedokážeme rozpoznat, a tím nás většinou jen nesnesitelně štvou.
Abychom si nemohli uvědomit co vlastně děláme a jak šílené to je, dali jsme přednost neosobní chladnosti, strojové dokonalosti, poslušnosti a technologiím před přirozeností, spontánností, vášní a před vztahy. Neustále se utvrzujeme ve správnosti našeho šílenství tím, že se nazýváme vyspělou a civilizovanou společností a importujeme naše pomýlené hodnoty všude tam, kde jim jsou ochotni podlehnout. Všechny, kteří se brání, označíme za své nepřátele, za nepřátele míru a svobody a nemilosrdně je potřeme. Válka je mír a svoboda je otroctví. Peníze jsou špinavé a to, co je vznešené, musí být zadarmo. Abychom dosáhli úspěchu a byli šťastní, musíme trpět a přinášet oběti. Jen tak si zasloužíme lásku a právo žít. To jsou naše zvrácené hodnoty.
Za příčinu všech zločinů, veškeré nenávisti, lze v podstatě označit nedostatek pocitu štěstí
Aby nemohly přinést do iluze našeho „dokonalého“ světa žádnou změnu ani děti, pácháme na nich psychické i fyzické násilí a nazýváme to výchovou a vzděláním. Nutíme je, aby se zapojili do našeho šílenství, kopírovaly naše neuspokojivé životy a byli stejně vyprahlí a plní nedostatku pocitu štěstí a lásky, jako jsme my.
K probuzení z iluze do skutečnosti tohoto světa nás dříve nebo později přivedou stále méně a méně snesitelné „okolnosti“ ovlivňující náš život. Přivede nás k němu duše, naše skutečné Já. Je jedno jak dlouho to potrvá a zda se probudíme ještě během tohoto života. Jednou k tomu dojde a my pochopíme, co jsme stvořili. Pochopíme, jak velký náklad iluzí, strachu a lží si neseme. Pochopíme, že nás nemůže nikdo zachránit, že tou změnou, pro kterou se nakonec rozhodneme, jsme jen my sami, a že ten svůj náklad musíme jednou pro vždy odložit. Pochopíme, jaký dar nám přináší děti i to, že novou společnost dokáží vytvořit až ony. Pokud jim k tomu my vytvoříme podmínky.
Pochopíme, že dokud nemilujeme sami sebe takové, jací jsme právě teď, nepřijde do našich životů nikdo, kdo by nás dokázal takové milovat. Pochopíme, že dokud se nestaneme celistvými a budeme hledat to, co nám chybí vně sebe, nebude nám dlouhodobě fungovat žádný vztah. Přestaneme bojovat o pozornost, lásku a energii, a začneme sami rozdávat. Nebude nic, co by nám chybělo a přesto si budeme naplno užívat vše, co k nám proud života přinese. Přestaneme se nenávidět, obviňovat a trestat. Přestaneme dávat energii tomu, co sami nemůžeme změnit a začneme tvořit něco nového. Začneme žít své sny.
Změna, kterou vneseme do svých vlastních životů, se promítne do světa kolem nás. Malé vlnky se budou spojovat do větších a násobit, až vznikne tsunami. Vlna, která všechny uvolní z paradigmatu nedostatku, nenávisti a strachu starého světa.
Nejsme tady jen sami za sebe, oddělení a uzavření do své vlastní bubliny. Jsme tady, abychom se poznávali ve vztazích, milovali se, vzájemně sdíleli, inspirovali se a tvořili. Právě teď máme šanci i podmínky k tomu, abychom stvořili novou Zem.
