Mentalita nárokování si sociální pomoci a podpory dělá z lidí hloupé a nemocné jedince, kteří budou stále na mizině. Prosperující lidé mají mentalitu, že sami ovládají svůj vlastní osud, že si sami vytvářejí věci, které potřebují.

Letíme na Tahiti na seminář, vletíme do bouřky, lítají tam blesky. Jeden blesk uhodí do křídla letadla, kousek křídla upadne, motor se utrhne a letadlo padá do Tichého oceánu. Nafukovací vesty nám zachraňují životy, plaveme v moři a v dálce vidíme ostrov.  Všech sto nás to přežije a všichni se dostáváme na ostrov. Nevíme, kde jsme, není tam žádný náznak civilizace a ostrov je naprosto opuštěný. Takže musíme začít z nuly a budovat vlastní komunitu.

Každý den zápasíme o přežití. Sbíráme bobulky k jídlu, materiál na stavbu chýší k bydlení, lovíme ryby v mělké  vodě. Život je velice těžký, ale nějakým způsobem se nám daří přežívat. Podaří se nám vybudovat vesnici z rákosových chýšek, ve kterých žijeme a které nás chrání před vnějšími nepříznivými vlivy. Žijeme jako první osadníci, kteří před mnoha lety přijeli poprvé do Ameriky. Život je velice tvrdý, velkou část svého času věnujeme činnostem na přežití. Takže sbíráme bobule, lovíme ryby a musíme chodit dvě hodiny do kopce pro pitnou vodu a s ní se dvě hodiny vracet. Tímto způsobem přežíváme.

Pak jednou Melvin dostane nápad a řekne si: „Hele, všichni chodíme nahoru do kopce dvě hodiny pro čerstvou vodu, pak s ní jdeme dvě hodiny zpátky. To znamená, že strávíme čtyři hodiny denně, jen abychom získali vodu. Možná bychom se mohli dohodnout, že když mi někdo přinese vodu, já nasbírám nějaké bobulky navíc pro jeho rodinu. Když někdo naloví více ryb, já pro něho nasbírám více bobulek.“

Takto nastartujeme první spolupráci, první obchod. Melvin si pak řekne: „Roste tady bambus; co kdybych z něho postavil vodovod a svedl vodu z hor, sem k nám do vesnice? Pak nebudeme muset chodit dvě hodiny nahoru a dvě hodiny dolů.“

Ale kde na to měl Melvin vzít čas? Může to dělat jenom v noci, protože jako všichni ostatní tráví osm až deset hodin denně na čisté přežití. Takže každý den se všichni po tvrdé práci vrací domů do svých rákosových chatrčí, všichni kromě Melvina. Melvin jde každý večer ven a tráví tři až čtyři hodiny denně stavbou svého vodovodu z bambusových prutů.

Trvá mu to týdny a týdny, ale nakonec vodovod dokončí. Svolá všechny staršiny z vesnice a radní a řekne jim: „Podívejte se, co jsem udělal. Postavil jsem vodovod, který svádí čerstvou vodu z hor přímo do vesnice. Jediné, co musíte udělat, je přinést svůj kokos, otočit tady tím kohoutkem a naplnit ho vodou. A jsem připraven ji vyměnit za ryby a bobulky. Ušetřím vám čtyři hodiny chůze pro vodu a vy mi dáte bobulky, které nasbíráte za hodinu, nebo mi dáte ryby, které nalovíte za hodinu, nebo šaty, které ušijete za hodinu, nebo cokoliv.“

Zde došlo ke spravedlivé výměně hodnot, protože sice strávíte hodinu navíc sbíráním bobulek, ale stále ušetříte tři hodiny, jelikož snášení vody by vám zabralo čtyři. Takže místo, abyste nyní pracovali deset hodin denně, pracujete jenom sedm nebo osm. To je to, co způsobuje inovace. To je to, co způsobuje pokrok. Je to výhodné pro všechny.

Pak dostane nápad Georgie. Všimne si velkého stromu, který skácel blesk a řekne si, že strom vyhloubí a udělá si z kmene kanoi, aby mohla vyjíždět do hlubokých vod, kde jsou velké ryby. Dostane nápad s lodí a udělá to samé co Melvin. Pracuje jako všichni ostatní, ale místo aby po celodenní dřině zkolabovala ve své chýšce, tráví mnoho dní po večerech dlabáním kmene a výrobou lodi a pádel, aby měla čím pádlovat. Stráví týdny a týdny stavbou lodě až nakonec vyjede na hluboké moře, kde jsou velké ryby a začne lovit.

Pak se vrátí do vesnice a řekne: „Mám návrh. Já mám loď, mohu chytat velké ryby a nachytám více ryb, které mohu vyměnit s vámi, kdo máte bobulky a ovoce, kdo něco pěstujete na svých zahrádkách, kdo vyrábíte koše a stavíte rákosové střechy a to a ono.“ Takže Georgie opět nabídne spravedlivou výměnu hodnot. Musíte sice strávit více času sběrem bobulí pro Georgii, ale nemusíte lovit ryby. Georgie to ještě vylepší tak, že vyrobí sítě a začne lovit tolik ryb, že může otevřít restauraci se smaženými rybami. Každou noc tedy můžete jíst smažené ryby za dva kokosy. To je výhodný obchod. Ve skutečnosti se ji daří tak dobře, že zaměstná další lidi z komunity, když musí vyjet na lov. Tito lidé pro ni pracují a za práci si mohou vzít ryby pro své rodiny.

Restaurace se stane tak populární, že otevře druhou restauraci na druhém konci ostrova. Musí se rozšířit, aby pokryla poptávku. Georgie má tedy řetězec úspěšných rybích restaurací, ale má to jeden problém – musí začít studovat jak motivovat lidi. (Z Georgie se stane motivační spíkr a začne pořádat semináře jak dosáhnout úspěchu: Jak jsem ze dvou kokosů postavila dvě restaurace. 🙂

Život se stane snazší a lepší diky inovacím Melvina a Georgie. Nějakou chvíli to funguje velmi dobře a dojde to tak daleko, že Melvin a Georgie mohou přestat pracovat, protože lidé jim nosí jejich ovoce, bobulky, koše a všechno, co potřebují, výměnou za to, co udělají za pár hodin své práce. Georgie zaměstná další lidi, aby vzali její kanoi a jeli na hlubokou vodu chytat ryby. Melvin zaměstná někoho jiného, kdo se stará o jeho bambusový vodovod.

Georgie získá volný čas, tak vezme bobulky, rozdrtí je, udělá z nich barvy a začne malovat. Melvin vezme nějaké liány a dýně a udělá z nich svou první mandolínu a založí první ostrovní filharmonický orchestr. Také si postaví golfové hřiště. Zbytek obyvatel však stále chodí do práce a vidí, že Melvin hraje golf a vidí, že Georgie maluje. A co si myslíte, že se stane? Lidé si začnou stěžovat: „To je nespravedlivé. Voda patří všem. Melvin si udělal monopol na vodu. A ta kanoe … všichni jsme ztroskotali stejným letadlem, všichni jsme se dostali do stejné situace. Jak je to nespravedlivé, že Georgie má kanoi a může si celý den sedět doma a malovat, zatímco my musíme chodit do práce. S tím musíme něco udělat.“

Všichni se tedy sejdeme a svoláme vesnický sněm. Tak vznikne první vláda. To znamená, že potřebujeme radnici. Lidé musí přiložit ruku k dílu a postavit další chatrč, která bude sloužit jako radnice. Musíme někoho zaměstnat, aby zametal hliněnou podlahu v radnici, protože je státní a vláda musí pro lidi vytvářet pracovní příležitosti. Musíme odměnit lidi, kteří nás zvolili atd., atd. a náhle do všeho vstoupí korupce a to je začátek konce.

Pak má vláda volby a první, na co se ptáme je, co bychom měli udělat s tím veřejným zásobováním vodou? Myslíme, že bychom to měli znárodnit.

Takže možná začnu kandidovat na vesnického prezidenta a svou kandidaturu stavím na tom, že voda patří lidu. A že pokud budu zvolen, nechám znárodnit dodávku vody, stane se z nás sociální stát a budeme se starat o všechny lidi, protože všichni mají nárok na vodu, všichni mají nárok na vzdělání a všichni mají nárok na zdravotní péči a bezpečí a bydlení a kuře by mělo být v každém hrnci.

Pochopitelně budu zvolen 98 hlasy proti dvěma. Okamžitě znárodním vodovod, okamžitě znárodním kanoi a co se stane? Naši komunitu převálcuje mentalita, kdy si lidé začnou dělat nárok na sociální pomoc a podporu. Jenom z toho postoje, že voda patří všem. Skutečností je, že Melvin dostal nápad s vodovodem. On to vymyslel a investoval do toho svůj pot, aby to postavil. A pokud máte mentalitu prosperity, pak to budete oslavovat. Řeknete si: „Rád budu hodinu sbírat bobule pro Melvina, protože mi to ušetří tři hodiny denně, které bych strávil nošením vody nahoru a dolů. Je to pro mě výhodný obchod.“

Víte, co se stane, když znárodníme dodávky vody, když znárodníme lodní přepravu a ostatní věci? Někoho jiného napadne, že vyrobí loupač kokosů, který ušetří spoustu času. Někdo jiný má zase další nápad, ale může si říct: „Moment, proč bych měl tyto věci vymýšlet, budovat a věnovat tomu energii, stejně mi to vezmou. Protože tvrdí, že vzhledem k tomu, že to ostatní lidé ,potřebují`, není ,spravedlivé`, aby to vlastnil jeden člověk.“

Pokud si tedy myslíte, že máte právo na vzdělání, pak to je mentalita člověka, který si dělá nárok na sociální péči a podporu. S touto mentalitou nemůžete prosperovat. Pokud věříte, že voda patří lidu a že moc patří lidu, je to mentalita nárokování si podpory a sociální péče. Ať už jste republikán nebo demokrat, konzervatista nebo labourista, všechny tyto politické systémy jsou proti prosperitě, protože se zakládají na mentalitě nárokovat si podporu a sociální péči.

Socialismus je jedním z nejzákeřnějších systémů na světě, který programuje lidí na bídu. Socialismus je komunismus s rtěnkou. A komunismus je nepochybně nejhorší forma omezování a programování na bídu na světě. Komunismus skončil špatně všude, kde se vůbec pokoušeli to vyzkoušet. Můžete číst knihy Marxe a jeho filozofii – zní to dobře, vypadá to dobře, vypadá to dobře na papíře, ale nefunguje to, protože když odeberete svobodu volného podnikání, když neodměňujete lidi za jejich vynaložené úsilí, když je neodměňujete za inovace, celá společnost začne umírat a to je začátek konce.

Můžete vzít tuto malou analogii opuštěného ostrova a aplikovat ji na všechny země a vlády na světě. Tato mentalita nárokování si sociální pomoci a podpory z vás udělá hloupé a nemocné lidi, kteří budou na mizině. Musíte mít mentalitu, že vy ovládáte svůj vlastní osud, že vy vytváříte věci, které potřebujete. Ano, mohou s tím být spojeny obavy, jak budu ochráněn, jak se postarám o sebe a svou rodinu, ale tam je svoboda, tam je prosperita.


Jak bude reklama vypadat?
-
Kup si reklamu pod tímto článkem jen za 150 Kč
Zobrazit formulář pro nákup
REKLAMA:
loading...

Komentáře