Pomohlo mi, když jsem si uvědomil, co vlastně vnitřní dítě představuje:
Vnitřní dítě vyjadřuje naše nejniternější a nejhlubší pocity a umožňuje nám opravdové a citlivé setkání s ním.
Práce s vnitřním dítětem nám umožní podívat se hluboko do svého nitra, kam se obvykle příliš často nedíváme. To je něco, co moc dobře neumíme a nemáme na to čas. Máme spoustu jiných starostí a naše nejhlubší pocity pro nás vlastně nejsou důležité. Nebo se jich bojíme? V situacích, se kterými si nevíme rady, je často potlačujeme, kritizujeme se za ně a snažíme se nevšímat si jich. „Měli bychom být jiní!“ říkáme si. „Neměli bychom cítit to, co cítíme!“ A tak se často pohybujeme v bludném kruhu sebepopírání.
Přitom to není složité ani těžké, jde jenom o to rozhodnout se udělat první krok. Setkání s vnitřním dítětem je hluboké a intenzivní. Přináší spoustu dávno neuvědomovaných pocitů. Někdy je těžké se v nich vyznat, proto je důležité sledovat svou vnitřní energii. Co vás oslovuje? Co cítíte jako opravdu živé? Co vám přináší radost nebo bolest? Co vám umožňuje prožít si dávno zapomenuté pocity, smát se a plakat? Co vám přinese pocit uzdravení a úlevy?
Dobrý vztah k vnitřnímu dítěti nám umožňuje přijmout i jeho negativní pocity – s porozuměním, trpělivostí a láskou. Ne vždy se to daří. Přijdou chvíle, kdy od sebe své vnitřní dítě zaháním, kdy se za ně stydím nebo se je bojím ukázat a ono pak někde v koutku pláče nebo cítí beznaděj. Někdy nemám čas, jsem důležitý dospělý a funguji, jak je třeba, ale pak se cítím unavený a prázdný.
A pak si na ně vzpomenu a přivolám je. „Už tě neopustím,“ slibuji mu. A mé dítě, blázínek, se nechá přesvědčit a uvěří tomu.
Setkání s druhými
Paradoxně k tomu, abychom se mohli setkat sami se sebou, se svými nejhlubšími a nejpřirozenějšími pocity, většinou potřebujeme druhé. Sami to nedokážeme, zejména když jsou naše pocity opouzdřené hlubokou vrstvou studu a vnitřními zákazy našich rodičů. Nestačí o tom jenom číst, musíme si je opravdu prožít ve vztahu, v němž nám někdo dokáže poskytnout přijetí a podporu a pomůže změnit zraňující postoje, s nimiž jsme se v dětství setkávali a které se nám vryly hluboko do duše. A je jedno, jestli k tomuto setkání dojde ve vztahu s terapeutem nebo ve skupině, poskytující podporující prostředí, příklady druhých a energii potřebnou pro změnu. Důležité je, že si dovolíme se svými pocity vyjít ven – a místo odsouzení zažijeme přijetí. Ve skupině navíc často cítíme úlevu, když vidíme, že druzí lidé zápasí s podobnými problémy jako my. I oni cítí bolest, jsou se sebou nespokojení nebo mají nějaké citové zranění z dětství. Kdo měl štěstí, nějakou takovou přirozenou skupinu během svého života potkal.
Jsme mistři ve vyhýbání – celý život většina z nás před něčím, a hlavně před některými svými pocity utíká. Možnost otevřít se a svěřit se, přečíst nahlas dopis, který naše zraněné dítě upřímně píše rodičům, a pocítit vřelou a láskyplnou podporu lidí kolem sebe, říci nahlas to, čeho jsme se nejvíc báli, co jsme nikdy nesměli říct nebo co jsme chtěli, ale styděli jsme se – to jsou jednoduché věci, které je hodně těžké udělat. (Viz barevná příloha obr. 9)
Setkání s tebou
Řada knih, které mě hodně zaujaly, oslovila mé vnitřní dítě právě tím, jak se jejich autoři vztahují ke svým čtenářům s opravdovostí a láskou (například Bernie Siegel, Shakti Gawain, Alice Miller a John Bradshaw). Setkával jsem se v nich s laskavými a moudrými hlasy, které mi odpovídaly na mé nejdůležitější otázky, anebo mi ty otázky pomáhaly nalézt a vedly mě, abych přemýšlel nad vlastní odpovědí. Chtěl bych se při psaní podobně potkat s vámi. Rád bych, aby to bylo opravdové setkání, proto i teď s vámi v duchu vedu dialog a přemýšlím, co by pro vás mohlo být důležité a zajímavé.
Co vás přimělo vzít do ruky tuto knížku a otevřít ji? Co vás napadá, když čtete tyto řádky? Co právě teď potřebujete?
Zkuste na chvilku zavřít oči a uvědomit si své pocity. Co právě teď cítíte? (Dopřejte si chvilku času.)
Práce s vnitřním dítětem vyžaduje velkou citlivost a intimitu. Neumím si představit, že bych se s vámi o něm bavil a přitom vám vykal. Proto ti od této chvíle budu tykat – a doufám, že ti to nebude vadit. Čeština mi však vkládá do cesty další překážku, protože při tykání rozlišuje mezi mužským a ženským rodem. Budu proto po jednotlivých kapitolách oslovení střídat – chvíli s tebou budu mluvit jako se ženou a potom zase jako s mužem. Změna rodu bude označena pomocí těchto symbolů: Může být docela zajímavé uvědomit si, co v tobě toto střídání bude vyvolávat.
Možná si ještě nejsi úplně jistý tím, co pro tebe setkání s vnitřním dítětem může znamenat. Když budeš číst následující text, dívat se na obrázky, které ho doprovázejí, a sám vyzkoušíš některá cvičení, může to být pro tebe nečekaně hluboký zážitek. Setkání se sebou samým jsou pro nás vzácná a díky vnitřnímu dítěti k nim může dojít v atmosféře souznění, porozumění a lásky.
V první části této knihy budeš mít příležitost seznámit se se svým vnitřním dítětem v jeho různých podobách. V první kapitole najdeš řadu experimentů, které ti umožní vyzkoušet si na vlastní kůži setkání s vnitřním dítětem, popis některých problémů, s nimiž se při tom můžeš potkat, a návrh, jak je řešit. Další kapitola ti přiblíží svět vnitřního dítěte, ve třetí a čtvrté kapitole na tebe bude čekat dítě prožívající jak příjemné, tak negativní pocity. V této první části knihy budeš mít také příležitost poznat a „vychovávat“ svého vnitřního rodiče, aby byl dostatečně citlivý a současně pevný, tak aby byl tvému dítěti oporou.
Druhá část knihy je zaměřená na způsob, jak vnitřní dítě ovlivňuje naše jednání s druhými lidmi (pátá kapitola), na práci se zraněným vnitřním dítětem a jeho podporu při zdravém vývoji (šestá a sedmá kapitola) a na osvobození ze zakletí, která jsme při své výchově přijali (osmá kapitola). Poslední, devátá kapitola je zaměřená na práci s naším životním příběhem a na další růst.
Cvičení, která tě budou při čtení provázet, ti umožní setkat se s tvým vnitřním dítětem. Půjde o řízené imaginace, malování (bylo by dobré, kdyby sis pořídil nějaké dobré barevné pastelky, křídy nebo tempery), psaní a další aktivity jako zpěv, tanec, práci s tělem, hraní rolí a některé experimenty, které lze dělat ve dvojicích nebo skupinkách. Nemusíš samozřejmě dělat všechny, ale pokud tě některé z nich osloví, vyzkoušej si je. Najdi si pro jejich provádění nějaké místo, kde tě (nebo vás, pokud vás to bude zkoušet víc) nebude nikdo rušit a dopřej si čas. U zážitkových cvičení neexistuje správný nebo nesprávný výsledek – cokoli zjistíš, může být nějakým způsobem zajímavé.
Pokud tě tento způsob práce na sobě zaujme a pustíš se do něj, doporučuji ti začít si vést deník (které dospívající dítě to nedělá?), do kterého si budeš zaznamenávat své zkušenosti – jsou totiž hodně prchavé a snadno se na ně zapomíná. Podobně bude dobré, když si založíš desky, do kterých si budeš dávat své obrázky, aby ses k nim mohl vrátit, až budeš chtít.
Upozornění na závěr:
To, co budeš číst a co ti budu navrhovat, ti může někdy připadat dětinské. Možná máš pravdu, ale také to může znamenat, že jsi ještě neobjevil své vnitřní dítě nebo že je necháváš "zavřené doma". Umíš opravdu cítit radost? Kdy jsi naposledy plakal/a?
Tato knížka je o věcech, které jsou pro nás důležité, ale v běhu života na ně "nemáme čas" – o léčení starých ran a o radosti ze života, ze setkání se sebou a druhými. O tom, aby náš život neztratil smysl, o vnitřním růstu založeném na sebepřijetí a lásce.
Pokud ti připadá, že právě teď na něco podobného nemáš chuť nebo čas, raději čtení této knížky odlož na příhodnější dobu. Prožitky při setkání s vnitřním dítětem bývají hodně intenzivní a člověk pro ně potřebuje ve svém životě určitý prostor a energii.
Z knihy: Obejměte své vnitřní dítě – Dvořák Ladislav
Možno zakoupit na www.portal.cz
