Myšlenka, kterou člověk vyprodukuje, funguje v příčinném těle jako vyslaná vibrace a určitý myšlenkový obraz. Jakmile vibrace a myšlenkový obraz provedou zápis v příčinném těle, jakmile zanechají nějakou poznámku či stopu, okamžitě se dostávají také do kroniky Ákáši. Na této prostorové úrovni pak existuje obrovský objem myšlenkového materiálu. I když se myšlenkový obraz volně šíří v kronice Ákáše (prostoru) a nemůžeme jej postřehnout, je stále pevně spojen se zdrojem, který ho vytvořil. Jakmile se vibrace a myšlenkový obraz dostanou do kroniky Ákáši, začnou se pohybovat stejným směrem, to znamená ze světa jemnohmotných energií do fyzického hmotného světa. Stejný proces probíhá i v organizmu člověka. Nejdříve vznikne myšlenka nebo pocit, dále následuje příkaz k činnosti a nakonec dojde k fyzické činnosti v podobě pohybu. Dochází tak ke zvláštnímu jevu, kdy určitá myšlenka, kterou člověk vyslal, má stejnou sílu jako konkrétní čin. (Připomeňte si slova Ježíše: „Já vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“
Nebo: „To, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, loupeže, křivá svědectví, urážky. To jsou věci, které člověka znesvěcují.“
Pojem srdce zde znamená vědomí člověka. Vibrace a myšlenkové obrazy mají jednu charakteristickou vlastnost: dokážou se spojit s podobným jevem (efekt rezonance). Co to znamená? Vibrace a myšlenkové obrazy rezonují s podobnými zápisy v příčinném těle člověka a nutí ho, aby provedl určitý skutek. Prostřednictvím tohoto skutku se vibrace a myšlenkové obrazy realizují v trojrozměrném, fyzickém světě. Často dochází k tomu, že konkrétní myšlenka se při určitém skutku nerealizuje skrze člověka, který ji vyslal, ale realizuje se skrze jiného člověka, u něhož „přetekl pohár“ s podobnými myšlenkami. Důležité je, abyste pochopili, že vibrace a myšlenkové obrazy se nemohou realizovat jen tak, z ničeho nic, ale že potřebují určitého šiřitele, jímž může být ve fyzickém světě pouze člověk.
Mechanizmus karmy probíhá následujícím způsobem. Jakmile vznikne myšlenka jako vibrace a myšlenkový obraz, začne se pohybovat a sjednocuje se v kronice Ákáše, kde se nemůže jen tak ztratit. Projeví se buď určitým následkem, nebo ji musíme poznat, pochopit a následně zpracovat. V kronice Ákáše se myšlenka vyvíjí v čase (spojuje se a rezonuje s jinými vibracemi) a účinkuje v prostoru. Mezi člověkem a myšlenkou vzniká v kronice Ákáše zvláštní spojení. Toto spojení vede ke změně normálních charakteristik prostoru a času, a to jak v nitru člověka, tak i v jeho okolí. Změna normálních charakteristik prostoru a času vede ke změně fyzikálních vlastností hmoty. Vzniká takzvaný mikrovánek, který může hmotu zředit, nebo zhustit. Mikrovánek je vlastně kanál, v němž proudí energie potřebná k tomu, aby se v kronice Ákáše vyvinula z myšlenky – příčina. Odtud pochází myšlenka: „Co zaseješ, to také sklidíš.“ To znamená, že myšlenkové procesy, které mají různé vlastnosti, vytvářejí na úrovni fyzické existence také různé události. Člověk v průběhu svého života „zaseje“ mnoho myšlenek – příčin (mikrovánků), které ho nakonec omotají jako pavučina. Tato „pavučina“ tvaruje určitým způsobem prostor. Člověk získává v nově vytvořených podmínkách zpět to, co „zasel“ ve svém předcházejícím životě. Naučí se buď určité lekci a v okamžiku, kdy překoná a vyřeší své problémy, se dostane na vyšší úroveň svého vývoje, nebo nepochopí význam vznikající situace a stále bude prohlubovat problémy svým odporem a nepřijetím. Bude je muset překonat později, ale mnohem obtížněji a bolestněji.
Zdroj: www.celostnivzdelavani.cz
