Sám jsem vyvinul ne-biochemické cesty, které v sobě zahrnují elektro mobilizaci (elektro – block), uvolňování za použití rtuťových výbojek.
Léčebný postup musí proto zohledňovat předchozí pozorování pacienta, a musí dále obsahovat následující kroky:
1. Diagnóza místa uložení toxického kovu
2. Přesná diagnóza druhu kovu
3. Určení nejvhodnější a nejméně toxické látky schopné vyvést z těla jedovatý kov
4. Určení jiných vhodných podpůrných metod a látek (např. léky podporující funkci ledvin, látky k ochraně krve jako např. česnek nebo vitamíny E, látky podporující fekální absorbci a následné vyloučení uvolněné rtuti
5. Diagnóza sekundárních infekcí
6. Určení vhodné léčby antibiotiky (antibiotika, antimykotika, virostatika, Enderleinovy přípravky, ozonová terapie etc.)
7. Pečlivé pozorování pacienta od návštěvy k návštěvě, za účelem předejití komplikací nejčastěji způsobených ucpanými čistícími cestami.
8. Tímto postupem se zdravotní stav mnoha chronicky nemocných pacientů zlepší a to i u takových, u nichž byly předešlé terapie bezúspěšné. Nebo se tito úplně uzdraví.
Dosud formulované problémy nezodpovídají však jednu základní důležitou otázku: proč někteří pacienti, kteří jsou vystaveni působení rtuti, ukládají jed v hypotalamu (a vyvíjejí tak různé hormonální potíže), v nadledvinkách (únava), v dlouhých kostech (osteoporóza, leukemie), někteří zase v pánvi (zánĕty močového mĕchýře), v autonomních a senzorických gangliích (syndrom chronické bolesti), jiní zase v tkáních (sklerodermie, lupus), v lebečních craniálních nervech (tinitus, katarakte, ztráta čichového smyslu atd.), další opět ve svalech (fybromyalgie)?
Jak můžeme tušit, existuje mnoho důvodů k započetí ukládání toxických kovů:
1. časná fysická traumata, jako například uzavřená zranění hlavy, způsobují větší náchylnost mozku k ukládání olova, hliníku a rtuti
2. potravinové alergie: často způsobují nižší stupně encefalitidy nebo záněty kloubů. Díky tomu se mohou v těchto oblastech snadněji usazovat toxické kovy
3. geopatický stres: zjistili jsme nezanedbatelný počet pacientů s nadměrnou koncentrací kovů v nejvíce postižených oblastech těla, kteří spali nad vodovodním vedením, v blízkosti elektrického vedení nebo různých elektrických přístrojů.
4. jizvy a další rušivá pole: jizvy mohou vysílat abnormální elektrické signály, které pozměňují funkce autonomního imunitního systému. Tyto pozměněné impulsy jsou často příčinou zúžení cév a následného zhoršení prokrvení v takto postižených zónách. Tyto jsou následně náchylné k ukládání těžkých kovů.
5. strukturální abnormality: Stomatologické potíže a cranio sacralní dysfunkce jsou často zodpovědné za nedostatečné prokrvování a mízní drenáže v postižených oblastech.
6. biochemické deficity: pokud má pacient chronický nedostatek zinku, začne prostata, která má značnou spotřebu právě tohoto prvku, ukládat druhořadé těžké kovy jako např. Hg++, nebo Pb++.
7. jedy z našeho prostředí (rozpouštědla, pesticidy, ochranné dřevní nátěry): tyto látky mají synergický efekt s většinou toxických kovů. Kovy se pak převážně ukládají v místech, která byla už jednou chemicky postižena těmito látkami.
8. nevyřešená psycho-emocionální traumata a nerozřešené problémy v rodinném systému.
Poslední bod je nejrozšířenější faktor, který určuje, kde a jaký kov je v těle uložen a která infekce se v té které oblasti těla rozšiřuje. Tento bod je většinou velmi podceňován, neboť se nedostačuje vhodných, rychlých a přesných terapeutických postupů.
Vyvinul jsem techniku Bio-Feedback-Psychoterapie, nesoucí jméno Psycho-Kinesiologie (PK). Jádro tohoto postupu je „dialog s podvědomím“. K dosažení vstupu do komunikace může být použit jakýkoliv druh Bio-Feedback techniky (svalový test, elektroakupunktura, biofeedback mozkových vln atd.). Tato technika usiluje o odkrytí a následnou práci s nevyřešenými traumatickými událostmi z naší minulosti. S tímto materiálem je dále pracováno tak, aby jak pro pacienta/pacientku tak i jeho/její rodinu mohlo nastat uzdravení. Obsah této metody je zpracován ve skriptech PK I a PK II a na videu vydaném ve vydavatelství Bauer-Verlag Freiburg, a u INK (PK semináře).
Ještě jednou – pacienti, kteří minimálně nebo vůbec nereagovali na předchozí léčbu s vhodně vybranými látkami Dr. Enderleina, dramaticky reagovali až po PK-terapii. Při této léčbě je pracováno s emočním materiálem a tím jsou překonány omezující myšlenkové bariéry. Dále dochází k uzdravení mezi žijícími a zemřelými rodinnými příslušníky. A skutečně, biochemické parametry, následné měření bio-pole, ale i pH tkáně a krve, osmolalita, vodivost, ale i hormonální status, minerální status atd. pohybují směrem k normálu. Výsledky jsou často zarážející.
„Model nemoci“, který vyplývá z tohoto pozorování, vypadá asi takto:
Symptom je to, co je viditelné nebo zřejmé, a představuje všeobecně důvod, že jsme pacientem vyhledáni. V takových případech najdeme velmi často chronické infekční onemocnění. Za touto infekcí najdeme změněné prostředí a přítomnost toxických kovů. Pod tímto toxickým kovem najdeme důvod, proč se vůbec v těle nalézá, proč je uložen právě na tom kterém místě a proč je to právě ten který kov. Tento proces je vytvořen a řízen naším podvědomím a dále určen dobou uskutečnění a závažností nevyřešeného psyco-emocionálního traumata.
Léčba potom vypadá velmi jednoduše:
1. pomoz pacientovi vyjasnit jeho emocionální blokády
2. podej vhodný Enderleinův prostředek
3. poskytni vhodný detoxikační prostředek
Pokud je tato cesta následována, stačí všeobecně ty nejdůležitější Enderleinovy prostředky k tomu, abychom pacienta dostali ze stavu chronického onemocnění do stavu uzdravení.
Zde ještě malý seznam:
při akutních onemocněních – Notakehl, Pefrakehl, Fortakehl, Quentakehl
při chronických onemosněních – Utilin, Utilin S, Latensin, Recarcin, Arthrokehlan A, a Sanukehl Cand při dlouhodobé léčbě brzy po začátku terapie – Nigersan nebo Mucokehl.
Díky této metodě nebude mnoho jiných, komplikovaných, invazivních a často velmi drahých metod potřeba. Kde se nám zdá, že Enderleinovy prostředky neúčinkují, působí přesto silně, předpovídatelně a efektivně. Počet léčiv, které lékař nebo léčitel ve své praxi potřebuje je minimální. Čas léčby je dramaticky zkrácen a kvóta úspěšnosti je vysoká.
Autor: Dietrich Klinghardt, MD, Ph.D.
Zdroj: „Hier & Jetzt“ č. 2/2000 časopis Institutu neurobiologie podle Dr. Klinghardta
