Průběh “kočičí nemoci” se podobá viróze a většinou končí bez následků. Zárodky infekce však v těle zůstávají a mohou tajně škodit.
Teprve nedávno vědci z pražské Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK) ozřejmili skryté působení prvoka Toxoplasma gondii na lidskou psychiku. Podle výsledků se zdá, že doktor Jekyll nemusel své “já” měnit tajemnými lektvary. Jeho proměnu mohla zařídit toxoplazmóza. Nepravý mezihostitel – člověk. Vývoj některých parazitů je závislý na přechodu z mezihostitele do konečného hostitele. Jak to dělají? Ovládají rafinované finty, jak svého mezihostitele přimět k rizikové činnosti, která nakonec vede k jeho likvidaci hostitelem.
Například larvičky motolice podivné pozměňují malému plži jantarce tykadla tak, že připomínají chutné červíky. A ptáci, kteří by si jantarky jinak ani nevšimli, tato tykadla ochotně uštipují. Poněkud jinou metodu využívá klasický parazit člověka – tasemnice bezbranná, která “spoléhá” na to, že si lidé občas dopřejí tepelně neupravené maso mezihostitele – krávy. Zatímco dospělé parazity už moderní medicína umí přemoci, s jejich vývojovými stadii, zapouzdřenými ve tkáních, si dosud neví rady.
Tento problém vyvstane, když se člověk omylem připlete do řetězce proměn parazita coby “nepravý” mezihostitel. Platí to zejména pro řetězec “kočka – parazitický prvok toxoplasma – myš”, do něhož se poměrně často zapojujeme. Podle výzkumu biologů je prvok Toxoplasma gondii rozšířen po celém světě a rozmnožuje se v zažívacím traktu kočkovitých šelem. Z jejich trusu se uvolňují mimořádně odolné mikroskopické oocysty, které přetrvávají v půdě celá léta. V těle mezihostitele, jímž bývá myš, divoké prase či jiný teplokrevný obratlovec, se vývojová stadia parazita pomnoží a zapouzdří se v takzvaných tkáňových cystách umístěných v mozku či ve svalech.
Tato vývojová stadia prvoka Toxoplasma gondii hostí údajně každý třetí člověk v České republice. “V Německu a ve Francii je to dokonce 50 % lidí a v mnoha afrických zemích až 90 %,” říká profesor Jaroslav Flegr z PřF UK. “Při náhodném pozření oocyst propukne nejprve akutní fáze toxoplazmózy. Ta probíhá většinou jako velmi lehké 26 onemocnění, takže bývá zaměňována za běžnou virózu. Imunitní systém zdravého člověka se s akutní nákazou velmi rychle vyrovná, lidé se uzdraví, ovšem už do smrti zůstanou nositeli tkáňových cyst.”
Zpomalená reakce
Bylo zjištěno, že zárodky toxoplasem ovlivňují psychiku napadeného zvířete – například v případě myši tak, že se stává snadnější kořistí kočkovité šelmy. To v devadesátých letech přivedlo vědce na myšlenku, že i člověk jako mezihostitel toxoplasmy může být jejím dlouhodobým působením skrytě handicapován. “Co přesně zárodky toxoplasem v lidském mozku ‚kutí‘, ještě nevíme. Rozhodně však nezahálejí,” říká prof. Flegr. “Předpokládá se, že mimo jiné nutí mozkové buňky k produkci dopaminu (přenašeč nervových vzruchů). Proto jsme se při výzkumu zaměřili na mapování důsledků tohoto působení. Zkoumali jsme například reakce pokusných osob na objevení bílého čtverce na obrazovce počítače. Nakažené osoby reagovaly výrazně pomaleji než nenakažené. Zejména dlouhodobé soustředění dělalo testovaným lidem velké potíže". Toto zpomalení se může stát nakaženým osudné.
I člověk má svého ‚predátora‘ – automobil. Podle statistiky vytvořené pražskými parazitology lidem s latentní toxoplazmózou hrozí 2,5x větší riziko autonehody (jako řidičům i jako chodcům) než lidem nenakaženým. U věkové kategorie do 29 let je toto riziko větší dokonce 3,7x! Čistě hypoteticky tedy zahyne v Čechách ročně asi 300 osob jen proto, že byla jejich schopnost rychlého rozhodování oslabena těmito zdánlivě nedůležitými prvoky.
Změny osobnosti
Ještě podivuhodnější jsou statisticky průkazné změny osobnosti nakažených osob. Účinky prvoků ukrývajících se v mozku se totiž liší u mužů a žen. Zatímco nakažení muži ztrácejí ochotu respektovat autority a stávají se podezíravějšími, nejistějšími a žárlivějšími, ženy se naopak mění ve tvory srdečnější a společenštější.
“Prováděli jsme pokusy, kdy jsme testovaným osobám nechávali podepsat prázdný papír, abychom zkoumali míru podezíravosti, nebo jsme sledovali, kolik minut denně protelefonují – tam se projevila ta vyšší společenskost infikovaných žen. Zajímavé zjištění je, že infikovaní muži oproti zdravým méně dbají na své oblečení, u žen je tomu naopak. V čem se obě pohlaví shodují, to je snížené vyhledávání nových podnětů.” Infekce toxoplazmózou je však nebezpečná i jinak, třeba při oslabení imunity. Prvoci se probudí a opakuje se akutní stadium choroby s horečkami.
U lidí se syndromem AIDS nebo u pacientů po transplantaci orgánů může toxoplazmóza způsobit komplikace ohrožující život.
Hrozba pro těhotné
Druhým případem, kdy s tímto parazitem nejsou žádné žerty, je nakažení nastávajících maminek. Zejména v prvních třech měsících těhotenství může akutní infekce toxoplazmózou vést k potratu nebo ke vzniku plodu s hydrocefalem (zmnožení mozkomíšního moku v centrální nervové soustavě), i když nebezpečí není tak velké, jak se dříve tvrdilo.
"Těhotné ženy by se měly před toxoplazmózou chránit. U infikované matky je riziko přenosu infekce na plod v prvním trimestru těhotenství, kdy jsou následky nejvážnější, asi 15–20 %. Dojde-li k nákaze a onemocnění matky ve třetím, posledním trimestru, je riziko nákazy plodu asi 50%. V té době je již naštěstí riziko postižení plodu malé,” cituje výsledky vědeckého výzkumu profesor Flegr a dodává: “V době, kdy existují možnosti, jak ověřit poškození plodu, je praxe některých lékařů, kteří při toxoplazmóze automaticky navrhují potrat, nezodpovědná.”
Jak se chránit před nákazou
Infekci roznášejí kočky volně se pohybující venku, které všude zahrabávají trus, včetně květinových a zelinářských záhonků. Nejčastěji tradovaný způsob nákazy při čištění kočičího záchodu je ve skutečnosti skoro nereálný. Aby se cysty mohly stát infekčními, musejí dva až čtyři dny vyzrát. Pokud kočičí toaletu denně čistíte a pravidelně ji dezinfikujete, je přenos téměř vyloučen. A navíc – pokojová kočka, která nechodí ven, nežere syrové maso a v životě neulovila myš, nemá šanci se nakazit.
A tak se paradoxně častějším zdrojem infekce může stát mrkev “zaručeně bez chemie a přímo ze zahrádky”. Riskantní je i přezíravý postoj kutilů, zahrádkářů a pánů kluků k hygieně rukou. Proto také chlapci a mladí muži vedou v promořenosti nad děvčaty. Po pětadvacítce však infekce postihuje i ženy. Novomanželky totiž často vaří, a přitom ochutnávají tepelně neopracované maso.
“K nákaze stačí ochutnat a sníst nedovařený kousek,” varuje parazitolog.
Autor: Radka Borovičková
převzato z : magazín Vitae 7/2008
