Dokud spíme, nenapadne nás, abychom se na dění podívali kriticky. A dokonce i když se probudíme, podivujeme se nad tím, jak skutečný se nám sen zdál. Ve snu se totiž virtuální realita modeluje neobyčejně přirozeně.
Bez ohledu na to, že události, které se tam přihodí, bývají často bizarní, přijímáme je jako cosi běžného. Tato schopnost vychází ze zvyku rozumu nacházet vysvětlení úplně pro všechno. Pokud pozorujeme něco podivného nebo zažijeme-li něco zvláštního, v kterýkoli okamžik jsme schopni si dotyčnou událost racionalizovat.
Nakonec jsme si zvykli pochybovat o opravdovosti toho, co se děje či dělo i za plného vědomí. Z toho důvodu přijímáme i ve snu ze setrvačnosti vše tak, jako by se to rozumělo samo sebou. Rozum si zvykl na to, že kontroluje situaci.
Jenže existuje jedna otázka, jež vždy projde kontrolou bez bližšího přezkoumání: „Skutečně se to děje?“ Právě proto rozum ustavičně upadá do pasti snů.
Ale občas jako by se něco podařilo a stane se kouzlo, načež si skutečně uvědomíme, že spíme. K tomu dochází nejčastěji tehdy, když se nám zdá něco dočista neuvěřitelného nebo nás už příliš dopaluje noční můra. Tehdy se kontrola rozumu obnovuje a my uvažujeme, kam by měly směřovat naše další kroky. V takovém případě se neuvědomělý, mimovolný sen mění ve vědomé snění.
Ve vědomém snění se člověk účastní nějaké virtuální hry a chápe, že se jedná o pouhý sen. Pokud se vám nic takového dosud nikdy nepřihodilo a slyšíte o tom poprvé v životě, nepochybujte – nejde o fantazii. Vědomému snění se věnuje mnoho knih a na světě žijí příznivci, kteří se uvedenými praktikami bez přestání zabývají.
Nechtěli byste si je také vyzkoušet?
Je to tak, vědomé snění lze skutečně navodit úmyslně. K tomu ovšem musíte svůj rozum naučit, aby si kladl otázku: „Skutečně se to děje?“ Jestliže to opravdu chcete, není těžké něco takového provést. Proces školení rozumu je prostý, avšak vyžaduje cílevědomou pozornost.
Během dne se minimálně desetkrát musíte sami sebe zeptat na výše uvedenou otázku. S tím vám pomůže vnitřní strážce. Nakažte mu, aby vás vůbec nenechával na pokoji a ustavičně se ptal, zda spíte, nebo ne. Na otázku musíte odpovídat s maximálním uvědoměním, aby proběhla skutečná kontrola, a nikoli nějaká rutina.
Oklepejte se, rozhlédněte se, vyhodnoťte situaci: skutečně vše probíhá normálně, nebo se děje něco podezřelého? Pokud budete dostatečně houževnatí, brzy se probudíte ve vlastním snění.
Přesvědčíte se, že položit si otázku i jen desetkrát během dne je dost těžké. Zkrátka na ni zapomenete. Abyste uspěli, musíte skutečně velmi chtít. V závislosti na síle vašeho záměru k vám může vědomé snění přijít již za několik dní, ale možná až za několik měsíců.
Máte-li doma hodiny, které odbíjejí čas, mohou vám i ony pomoci. Pokaždé, když během dne hodiny odbijí, zapojte svého strážce. Každá celá hodina se tak stane kotvou, záminkou k uvědomění. Jestliže posléze ve snu uslyšíte, jak hodiny odbíjejí, ze zvyku svého strážce zburcujte a on probudí váš rozum. Lze najít i jiné záminky za podmínky, že je v době, kdy sníte, uslyšíte.
Nemá cenu, abyste dotaz spojovali se signály, které ve snu nemůžete slyšet. Pokud si například spojíte dotyčnou otázku se zvoněním telefonu, nedokážete si ji ve snu položit do té doby, dokud se vám nebude zdát o telefonním vyzvánění…..
Iva Hédlová z knihy: Šum ranních vězd – Vadim Zeland
