Ve staré Číně se prováděly pokusy, jak zabránit nebo předejít pravým neštovicím, které se projevují vznikem hnisavých puchýřků. Metoda prevence vůči pravým neštovicím byla označována jako „variolizace“. Jeden ze způsobů tehdejšího očkování bylo odebírání části tekutiny z puchýřku osoby nemocné neštovicemi a vbodnutím odebraného hnisu jehlicí pod kůži zdravého jedince. Jiná metoda představovala odloupávání strupu po puchýřku, který se pak usušil a rozemlel na prach. Zdravá osoba byla očkována vdechováním tohoto prášku.
Očkování dnešního typu bylo započato v 18. století, kdy se o zavedení „variolizace“ v západní Evropě zasloužila manželka britského vyslance v Turecku lady Mary Wortley Montaguová, která se s variolizací seznámila v Istanbulu. Podařilo se jí přemluvit anglického krále Jiřího I., aby vězňům, kteří se dají variolizovat, byla udělena milost. Již v roce 1746 byl v Londýně zřízen variolizační ústav. Koncem 18. století na onemocnění pravými neštovicemi umíral přibližně jeden z deseti nakažených. V té době si Edward Jenner, anglický venkovský lékař, všiml, že dojičky, které prodělaly kravské neštovice, nikdy nebyly nemocné pravými neštovicemi. Tato skutečnost ho přivedla na myšlenku přenést virus kravských neštovic na zdravého jedince a vytvořit u něj přirozenou ochranu proti neštovicím. Člověk, který byl nakažen virem kravských neštovic, nebyl vystaven závažnému onemocnění narozdíl od onemocnění způsobeného virem pravých neštovic. V roce 1796 Jenner provedl velmi odvážný pokus: nakazil mladého chlapce kravskými neštovicemi a po vyléčení nechal chlapce úmyslně opět nakazit tentokrát však virem pravých neštovic. Jeho předpoklad se vyplnil, chlapec neonemocněl pravými neštovicemi. Přestože tento pokus a následné studie u lidí byly prováděny v rozporu se současnými způsoby klinických studií, jejich význam pro rozvoj a vývoj očkovacích látek byl nesmírný. Jennerův postup byl pojmenován „vakcinace“ (očkování), vyplývající ze slova „vacca“, což je latinsky kráva.
Nezpochybnitelný úspěch očkování – Očkování je vysoce účinné, srovnáme-li nemocnost a úmrtnost způsobené infekcemi před a po zahájení celoplošného očkování. Největší úspěch masivního očkování byla celosvětová likvidace varioly. Po celoplošném zavedení povinného očkování proti dětské obrně v Československu v roce 1960 nebyl dosud zaznamenán jediný případ infekce dětské obrny na rozdíl od předešlých dob, kdy bylo průměrně hlášeno 600 onemocnění touto infekcí a 50 úmrtí ročně. Do roku 1958 každý rok onemocnělo černým kašlem více než 30.000 dětí za rok a 80 z nich umíralo na tuto zákeřnou infekci. Právě v tomto roce bylo zahájeno celoplošné očkování proti černému kašli, jehož výsledkem byl velmi rychlý pokles počtu onemocněných dětí a nebylo zaznamenáno žádné úmrtí. Významného snížení nemocnosti a úmrtnosti spalniček, které se dnes vyskytuje jen do několika málo případů ročně, bylo dosaženo po zavedení celoplošného očkování v letech 1970 až 1975. Tato závažná infekce způsobovala onemocnění u více než 50.000 dětí, z nichž téměř 50 ročně umíralo. Podobné výsledky byly dosaženy po zavedení celoplošného očkování proti tuberkulóze, tetanu, záškrtu, příušnicím, zarděnkám apod. Úspěch očkování je nezpochybnitelný.
Očkování v České republice – Očkování v České republice má dlouholetou tradici. Československo bylo dokonce prvním státem na světě, kde již v roce 1960 po zavedení celoplošného očkování došlo k vymizení přenosné dětské obrny. Československo vždy patřilo mezi průkopnické státy v zavádění celoplošného očkování i proti dalším infekčním chorobám jako např. proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám, záškrtu, dávivému kašli apod.V České republice, podobně jako v jiných vyspělých zemích Evropy, se provádí tzv. povinné očkování a očkování podle potřeby. Povinné očkování je očkování, které je regulováno a hrazeno státem. Cílem povinného očkování je zabránit těžkým projevům infekčních onemocnění s trvalým postižením, vyloučit úmrtí z infekcí, jejich šíření a vzniku epidemií, vůči kterým existují očkovací látky. Podle okolností, při kterých je očkování prováděno, se rozlišuje:
Očkovací kalendář – je schéma očkování, které určuje, kdy a kolikrát se konkrétní očkovací látka podává. Tento kalendář je velmi důležitý pro dosažení celoplošného proočkování celé populace. Očkovací kalendář je regulován novou vyhláškou č. 439/2000 Sb. Vzhledem k neustále se zdokonalujícím očkovacím látkám a měnícím se epidemiologickým podmínkám, roste potřeba rozšiřovat a měnit očkovací kalendář. Již od poloviny roku 2001 se začne v rámci pravidelného očkování imunizovat vůči nákazám vyvolaným Haemohilus influenzae typu b a vůči virové hepatitidě typu B celoplošně (t. zdarma, bude hrazeno státem).
Vedle povinného očkování, které je regulováno státem, je možné se nechat očkovat dobrovolně např. proti chřipce, meningokokovým nákazám, virové hepatitidě typu A, klíšťové encefalitidě, bakteriální hemofilové nákaze typu b, břišnímu tyfu, choleře apod. Dobrovolné očkování si musí každý zaplatit sám. Pouze za jistých okolností může být toto očkování plně nebo částečně hrazeno zdravotními pojišťovnami (např. částečná úhrada očkování proti klíšťové encefalitidě) nebo státní administrativou (např. očkování odvedenců vojenské základní služby proti meningokokovým nákazám skupiny A a C). Přestože očkovací látky nejsou levné, jejich cena je zanedbatelná ve srovnání s možnými následky příslušného infekčního onemocnění, které mohou končit úmrtím. Stále více lidí si dnes uvědomuje těžké následky a rizika infekce klíšťové encefalitidy, chřipky, virové žloutenky typu A i B apod., a proto raději volí cestu dobrovolného očkování. Podobně i lidé, kteří cestují do zahraničí, zejména do oblastí Jižní Ameriky, Afriky nebo Asie, kde se nacházejí endemické oblasti žluté zimnice, japonské encefalitidy, záškrtu, břišního tyfu, cholery apod., se můžou nechat očkovat na hygienických stanicích, odděleních epidemiologie, v každém krajském městě a některých okresních městech. Zvýšení cestovních výdajů o cenu příslušného očkování je zanedbatelné ve srovnání s přivezeným dárkem v podobě infekční choroby či jejích někdy doživotních následků.
Kritéria očkování – Očkování zajistí ochranu před infekcí, jsou-li splněna tato kritéria:
Přestože očkování změnilo pohled na vážnost infekčních nemocí, jeho úspěch je dán nejen účinnou očkovací látkou ale především dobrou vůlí nechat své dítě očkovat. Je stále třeba mít na paměti, že očkování je kontinuální proces boje proti zákeřným infekcím.
převzato z : www.vakciny.net
