Mezi nejzřejmější projevy nové reality patří fenomén indigových dětí, který podrobně popisují autoři Lee Carroll a Jan Touber ve stejnojmenné knize. Termín pro indigové děti zavedla jasnovidka Nancy Ann Tepp, jež se zabývala pozorováním souvislostí mezi charakterem člověka a barvou jeho aury.
Na počátku sedmdesátých let dvacátého století narazila Nancy Tepp na neobvyklý jev: na svět začaly přicházet děti
nového druhu s dříve nevídanou barvou aury – indigovou (modrofialovou).
Zbývající mase lidí se indigové děti vymykají také charakterově, přičemž jejich typickou zvláštností je hyperaktivita
a nedostatek koncentrace. Pokud nemají o aktuální činnost zvláštní zájem, nedokážou posedět na jednom místě. Nicméně všechny takové děti nemusejí uvedené příznaky vykazovat a naopak. Každé dítě je jiné.
Spojuje je vrozené vědomí vlastní důstojnosti a usilování o nezávislost. Indigové děti znají svou cenu a budí dojem, že jsou přesvědčeni, že si zasloužili být zde, v tomto životě. Takové jsou!
Tyto děti ohromují dospělé svou rozumností: jejich uvědomění a střízlivý pohled na svět se nerozvíjí zároveň s věkem, a navíc nemají dáno sklánět se před obecně přijímanými autoritami. Indigové děti nepřijímají konzervatizmus. Připadá jim očividné, že některé záležitosti je třeba řešit úplně jinak, přestože ostatní se ze zvyku drží obecně přijatých norem a pravidel.
Nelze je ovšem označit za snášenlivé. Z pohledu výchovy lze říci, že jsou nekontrolovatelné. Jsou mazané. V jisté míře je tento rys vlastní každé nové generaci, nicméně pokolení indigových dětí výrazným novátorstvím obzvláště vyniká.
Během tisíciletí probíhala výměna pokolení rovnoměrně, ba dokonce rytmicky. Jenže poslední dobou lze pozorovat jakýsi urychlený proces obnovování pokolení – každé další se od předchozího odlišuje mnohem radikálněji. Indigové děti již zplodily vlastní potomky, kteří svými charakteristickými znaky rodiče předstihli.
Co se tedy děje? Proces revolučního obnovení lidského uvědomění se nemůže odvíjet sám od sebe bez zvláštních
příčin. Jak víte, v přírodě i ve společnosti se maximálně usiluje o zachování rovnováhy. To znamená, že obnovení
uvědomění musí sloužit jako protiváha nějakému jinému procesu.
O jakém procesu hovořím, není těžké uhodnout. Poslední desetiletí se paralelně s rozvojem informační a telekomunikační struktury vytvořila také silná síť kyvadel těsně obepínající celou Zemi. Přitom vědecko-technický pokrok není tím pravým důvodem, proč se kyvadla tak hojně rozšířila, na svědomí to má jeho informační složka produkující rodnou půdu pro vznik a existenci kyvadel. Čím větší skupina přívrženců smýšlí ve stejném duchu, tím silnější moc, včetně vlády nad lidmi, propůjčuje kyvadlu.
Kdybyste chtěli získat kontrolu nad vědomím výrazného počtu osob, vůbec je nemusíte vsazovat do buněk s přísavkami jako ve slavném Matrixu. Plně si vystačíte s všeobjímající informační sítí, jelikož lidé sami automaticky zaujmou místa v jejích buňkách.
Z knihy: Vadim Zéland: Ovlivňování reality
