Smrtí se zabývají lidé v různých okamžicích a etapách života. Dost lidí má strach ze smrti. Je asi těžké myslet a představit si vlastní smrt. Je to téměř nepředstavitelné, že potom už nic nebude. Možná i proto mnoho lidí uklidňuje teoretická existence budoucích a bývalých životů, což dokazují svými dotazy mí klienti. Nejenom to mne inspirovalo k napsání knihy O životě a smrti , a to nejenom z mého pohledu. Myslím, že strach ze smrti má souvislost s psychickými problémy a vypozoroval jsem, že čím lépe jsme na tom psychicky, tím na delší dobu plánujeme budoucnost.

   K dlouhodobému plánování budoucnosti smrt nepatří a nepřipouštíme si ji. Když se člověk maximálně seberealizuje a má dobrý psychický stav, nemá čas přemýšlet nad smrtí. Myslím, že i když existence bývalých a budoucích životů je zatím neprokazatelná a tím diskutabilní, jsem přesvědčen, že energie živého organismu jen tak nezanikne. Důkazem jsou příběhy lidí, kteří poznávají místa, v nichž jsou poprvé v životě a cítí se tam „jako doma“, vědí, co bude za rohem, atd. Napsal jsem knihu Tak to nebylo, kde jsem popsal například i smrt Jana Masaryka ( po pěti letech od napsání mé teorie o jeho vraždě se moje verze potvrdila ) včetně dalších podrobností z jeho života (a života dalších lidí), které jsem neznal a nikde před položením otázek o nich nic nečetl. Historik potvrdil mnou uvedené odpovědi. Nebylo by možné, abych správně odpověděl na otázky okolo zemřelých, kdyby neexistovala jakási energie po zemřelém, na kterou se svým podvědomím „napojím“. Mimo jiných teorií existuje i teorie, že buňky lidského organismu jsou tvořeny atomy, které jsou na zemi od počátku. Stále se vyměňují a recyklují. Takže energie našeho těla byla kdysi energií rostlin, zvířat. Tato teorie podporuje moji teorii o vzniku člověka, kdy tvrdím, že jsem prošli celým vývojem od nejjednodušších organismů po složité.

   Poznatky ze ztráty vědomí u pilotů při vysokém přetížení jsou podobné zážitkům umírajících. Extrémní přetížení i stavy blízké smrti mají za následek pocit pobytu v tunelu se světlem na konci. Je to patrně způsobeno nedostatkem kyslíku v mozku a díky tomu nervové buňky zrakové oblasti začnou vysílat náhodné signály, což dělá vjem jasného světla a pocitu v tunelu. Dost pilotů zážitky se ztrátou vědomí popisují jako příjemnou euforii. Tato euforie je způsobena patrně chemickými látkami podobné opiátům, které mozek vytváří k překonání akutního stresu a bolesti. Tyto látky způsobují i halucinace v oblastech spojených s pamětí a emocemi.

   Smrt nastává například při ztrátě cca 12% tělesných tekutin (velbloud vydrží ztrátu 40% tělesných tekutin), při nezvratném poškození mozku, pokud chybí kyslík déle než 5 minut Je jasné, že ke smrti dochází v okamžiku, kdy organismus nemá podmínky k životu. Vypozoroval jsem (viz kapitola o vzniku nemoci), že máme mít ráno maximum – cca 100% životní energie, večer cca 75%, k odpočinku a spánku je nutné minimum okolo 50% životní energie, současně je nutné určité množství fyzické energie a biologicky důležitých látek. Těžce nemocný organismus je podle mé teorie „zablokován“ pro přijímání energií, vitamínů, minerálů a biologicky důležitých látek. Z mojí praxe se potvrdilo, že když klesne hladina životní energie pod 15%, nelze již organismus „odblokovat“ a takový člověk do tří dnů až tří týdnů umírá.

   Mám zvláštní zkušenosti ze skupinové terapie –Rodinných konstelací. Musím se přiznat, že tato metoda mne zaujala a začal jsem ji praktikovat hlavně kvůli této knize. Je to totiž jediná metoda, jak vyzkoušet a zjistit věci a děje, které jinak vyzkoušet nejdou. Nejdříve jsem se musel přesvědčit, že je tato metoda účinná a potom jsem začal zkoušet věci, které mne zajímají.Jako zpestření konstelací svým klientům předvádím občas něco zajímavého. Je to zvláštní metoda a dokazuji touto metodou svým klientům, že mají stejné schopnosti jako já. V jedné konstelaci jsem postavil početí, abych ověřil zda a jak je ovlivněno. V jiných konstelacích jsem postavil různé způsoby úmrtí a různé způsoby jak naložit se schránkou zemřelého. Způsoby smrti jsem zvolil: Smrt stářím, nemocí, sebevraždou, vraždou, při autohavárii, nešťastnou náhodou, utonutí, potrat. Způsoby jak uložit tělesnou schránku po smrti jsem vybral tyto: Žehem a uložení do urny, žehem a rozptýlení na zem, žehem a rozptýlení do moře, celé tělo hodit do moře, nebo utonulého nechat ve vodě, nechat v přírodě volně nebo ne hluboko v zemi, pohřbení do rakve, zmražení, balzamování. Sebevrazi i zavraždění chtěli zůstat s celou tělesnou schránkou v přírodě, zavraždění chtěli zůstat na místě zavraždění. Pohřeb žehem nevadil tolik, jako umístění popela do urny, protože prý je moc !těsná“, stejně tak vadila těsnost rakve a to, že je hluboko v zemi.Takže ti, co jim vyhovovalo zpopelnění chtěli raději popel rozptýlit v přírodě. Do moře nechat dát svoji tělesnou schránku vadilo zemřelým v jakékoli podobě, protože prý je to „hluboko“. Zemřelí sešlostí věkem, potraty a já jsme si vybrali zmražení jako nejvhodnější a jediný způsob uložení tělesné schránky po smrti. Už jsem psal, že skupinovou terapií demonstruji některé své věštby a jsem přesvědčen, že tímto způsobem ukázat budoucnost lze. Proto jsem ze zvědavosti postavil do konstelace svojí osobu po smrti. Je jasné, proč zmražení, protože v tomto způsobu je naděje, že je šance obživnout, a žít dál.

loading...

Komentáře