Fakír, fascinace, fenomén, fenomenalismus, filozofie, fluidum, forma, forma, struktura a funkce jemnohmotných těl AV, foton, frenologie, funkční anatomie jemnohmotných těl, fylogenetické integrální vědomí člověka, fyzické tělo, fyziognomika a další.
fakír – termín pochází z arabštiny, kde znamená chudý; původně to byl mohamedánský asketa, který nevlastnil vůbec nic a žil z milodarů; lidé mu připisují zázračné schopnosti
fascinace – neodolatelná přitažlivost, kterou vyzařují určité osoby, což jim umožňuje ovlivňovat ostatní; k fascinaci se váže i pojem uhrančivý pohled a nošení škapulíře
fenomén – vzácný, neobyčejný, mimořádný, výjimečný jev; člověk s neobyčejnými schopnostmi, vlastnostmi a sklony; filozofie – jev, ve svém druhu jedinečný, braný v jeho celistvosti, v jednotě s jeho podstatou, která je nám dána ve zkušenosti přijaté smyslovými orgány
fenomenalismus
– filozofie – subjektivně-idealistické učení, podle kterého je možno poznávat jenom jevy, fenomény, které existují ve vědomí a nejsou podstatou věcí objektivní reality;
– autorská poznámka: z hlediska psychotroniky v některých případech podstata objektivní reality existuje pouze ve vědomí člověka, ze kterého se promítá do objektivní reality a stává se její součástí; takto vzniká vše nové; vědomí člověka je součástí objektivní reality a tvoří, rozšiřuje a naplňuje realitu novým obsahem
filozofie – věda o nejzákladnějších zákonech vývoje přírody, společnosti a myšlení; z řeckého „láska k moudrosti“ – soustava kritického uvažování o problémech bytí, poznání a člověka; filozofie se zabývá nejobecnějšími otázkami a usiluje o vidění světa v celku
fluid – soubor informací, mikročástic, energií, plynů a biologických mikročástic; tento soubor nemá stálou formu a vnitřní strukturu
fluidum
– fyzika – částečky mající tvar podle nádoby, ve které jsou obsaženy;
– parapsychologie – magnetický a energetický proud vyzařující z osob (např. hypnotizér, médium); termín se někdy používá pro všechny záhadné vlivy působící na dálku
forma – obrysy, kontury, vnější meze předmětu – vyznačují vnější vzhled; typ, stavba, způsob organizace něčeho; vnější projev nějakého jevu, spojený s jeho podstatou a obsahem; tvar, vzhled, podoba; stav člověka, který mu umožňuje projevit celou jeho sílu, umění a schopnosti;
– logika – struktura a způsob stavby myšlenky;
– filozofie – způsob existence obsahu, jeho vnitřní struktury, organizace a vnějšího výrazu; jednota formy a obsahu
forma, struktura a funkce jemnohmotných těl AV – vyjadřují jedna druhou a tvoří holografickou jednotu
foton
– fyzika – kvantum elektromagnetického pole, neutrální elementární částice s nulovou hmotou a spinem; nosič elektromagnetické vzájemné činnosti mezi nabitými částicemi; foton má energii E=ħw a impulz p=ħw/c, kde ħ je konstanta, c – rychlost světla ve vakuu, w – úhlová frekvence určitého elektromagnetického vyzařování; částice světla, jednotlivá dávka elektromagnetického paprsku jakékoliv frekvence; kvant světla; elementární částice náležící k bosonům; kvantum elektromagnetického pole, které může být vyzařováno nebo pohlcováno kvantovými systémy; foton má nulovou klidovou hmotnost, šíří se rychlostí světla
frenologie – věda zakládající se na pozorování tvaru lebky
frustrace – zklamání, nemožnost dosáhnout uspokojení, přání nebo potřeb; dlouhodobý stav frustrace může mít zdravotní následky
funkce – z latinského functio, výkon, uskutečnění
1. činnost, povinnost, práce; vnější projev vlastností libovolného objektu v daném systému vztahů
2. v sociologii role, kterou vykonává určený sociální institut nebo proces ve vztahu k celku
3. specifická činnost organismu člověka, zvířat, rostlin a jejich orgánů, látek a buněk
funkce jemnohmotných těl AV – dělí se na specifické a identické; specifické funkce jsou vlastní ve větší míře jednomu jemnohmotnému tělu, nejvíce se projevují prostřednictvím jednoho těla a jejich projev prostřednictvím jiného těla může být posilujícím, podporujícím, kompenzačním, obnovujícím apod.; identické funkce jsou podobné, společné funkce vlastní každému jemnohmotnému tělu ve stejném frekvenčním pásmu i ve stejném frekvenčním pásmu informačně-energetického bytí; funkce, které jsou charakteristické pro všechna jemnohmotná těla; mohou být vykonávány jemnohmotnými těly zvlášť, současně, synchronně, asynchronně, rytmicky, arytmicky, se stejnou nebo různou silou, intenzitou a objemem; do identických patří funkce: informačně-energetická vzájemná výměna, objednávání, integrace, morfogenetická, kinetická, korekční, informačně-energetické imunity, genetická informačně-energetická, akumulační, metabolická, transformační, modulační, generační, syntetická, diferenční, identifikační, kódování informačně-energetické bioplazmy, dekódování informačně-energetické bioplazmy, informační, transportní, komunikační, shodující, řídící, regulující, kontrolní, stabilizující, ochraňující, přijímací, zabezpečující, absorbující, odrazivá, vyzařovací, zachovávací, udržující, koncentrující, rozdělující, prováděcí, předávající, filtrační, vylučovací, kompenzační, zrcadlící, samoobnovující, samoadaptační, organizující, koordinační, tvorba individuálně-univerzální životní informačně-energetické bioplazmy, individuálně-specifických životních informačně-energetických bioplazem, individuálního informačně-energetického biopole, informačně-energetického biopole rodiny, informačně-energetických polí lidstva, informačně-energetických polí duchovního bytí aj.
funkční anatomie jemnohmotných těl AV – věda, která popisuje stavbu, formu, struktury jemnohmotných těl v souvislostech s jejich informačně-energetickými funkcemi, informačně-energetickým vlivem na vývoj člověka, jeho fyzického těla, vlastností, schopností a sociálně-biologických projevů
funkční asymetrie hlavního mozku – projevuje se v tom, že pravá a levá hemisféra mozku vykonávají různé funkce; levá hemisféra ve větší míře odpovídá za logické a abstraktní myšlení a také slovní přijímání; pravá hemisféra odpovídá za obrazové přijímání a myšlení a také emocionálnost psychických procesů
funkční univerzálnost čakry AV – všestranný, harmonický, vybalancovaný, stejný strukturálně-funkční vývoj všech čakerních kónusů čakry a možnost jejich funkčnosti se stejnou efektivitou v jakémkoliv pásmu elektromagnetického spektra
fylogenetické integrální vědomí člověka AV – eniopsychologie – soubor intelektuálně-mentálních informací a jejich holografická integrace blankytného, tyrkysového, modrého, šeříkového, fialového, růžového, bílého a zlatého informačně-energetického pásma elektromagnetického spektra jako jednotlivých úrovní vědomí věčných jemnohmotných těl; fylogenetické integrální vědomí existuje věčně; v podmínkách Země existuje jen při holografické integraci s ontogenetickým vědomím; v podmínkách Vesmíru existuje ve struktuře Duše člověka do okamžiku inkarnace do nového lidského těla; okamžik jeho vzniku není znám; dělí se na vědomí:
1. příčinně-následkové (karmické)
2. intuitivní
3. duševní – Panny Marie
4. duchovní – Božské, Ježíše Krista a Ducha svatého
5. Božské – Boha
po smrti fyzického těla se informace pro fylogenetické integrální vědomí člověka věčně chrání ve strukturách jemnohmotných těl – blankytného, tyrkysového, modrého, šeříkového, fialového, růžového, bílého a zlatého a může být předána následujícím inkarnacím; fylogenetické integrální vědomí se naplňuje a rozšiřuje s každou novou ontogenezí člověka, ovlivňuje a určuje charakter fylogenetického, ontogenetického a evolučního vývoje člověka
fylogeneze – vývoj druhu (člověka) v časovém měřítku od jeho vzniku do dnešní doby a do budoucnosti
fyzické tělo AV – soubor organických, anorganických, informačních, energetických a bioplazmatických hmot lidského, pozemského, kosmického, duchovního a božského původu minulého, přítomného a budoucího času; tento soubor tvoří buňky, látky, orgány, systémy organismu a je zformován do lidského těla; „Pokud tělo vzniklo kvůli Duchu, je to zázrak. Jestliže Duch kvůli tělu, je to – zázrak zázraků“. Evangelium
fyzický vývoj – komplex morfologických a funkčních charakteristik vývoje organismu člověka, jeho fyzických kvalit a pohybových schopností podmíněných vnitřními faktory a životními podmínkami; základními znaky fyzického vývoje jsou hmotnost, hustota a forma těla, jeho vztah s obvody částí těla
fyziognomika – umění posuzovat lidi podle výrazu a rysů jejich tváře
